Vyšla nová kniha od autora knih Pravidla moštárny nebo Svět podle Garpa. O čem V jedné osobě je? A stojí za to ji číst? Napsal jsem krátkou recenzi, jak jinak než v jedné osobě.
„Můj drahý hochu, nedávejte mi žádnou nálepku – nezařazujte mě do nějaké kategorie dřív, než mě poznáte!“ Dočetl jsem poslední větu knihy V jedné osobě a teď nad ní přemýšlím.
Ano, v podstatě je to kniha o nálepkování a o tom, jak si lidé neví rady s člověkem, kterého mohou někam zařadit jen těžko.
Hlavní hrdina je totiž bisexuál. Heterosexuální ženy mu nedůvěřují a homosexuální muži se ho bojí. Ale Billy (tak se hlavní hrdina jmenuje) si vážně nemůže pomoct. Stejnou mírou ho přitahují starší knihovnice i sportovně nadaný spolužák.
William Shakespeare v jedné své hře napsal větu, kterou Irving využil jako jakousi charakteristiku hlavního hrdiny:
„V jedné osobě hraji mnoho rolí, s žádnou z nich ale nejsem spokojen.“
Ostatně, Shakespeare a jeho hry mají v knize důležitou roli. Kniha se odehrává od 40. let do současnosti a někde jsem četl, že John Irving ji napsal pro svého homosexuálního syna.
Je to velice zajímavé čtení. Irving se nebojí vstoupit do nových vod a i v pokročilém věku rozčeřit klidnou literární hladinu. V jedné osobě je totiž dost otevřené čtení. Objevují se v něm homosexuálové, bisexuálové i pár transsexuálů.
Upřímně se přiznám, že mě čtení této knihy znepokojovalo a někdy působilo až nepříjemně. V jedné osobě vás vytrhne z pohodlné rutiny (Američané by řekli "comfort zone") a ukáže vám životy úplně odlišných lidí, než jste vy sami. Navzdory kontroverznímu tématu zůstává Irving věrný svému lehce staromódnímu stylu. Používá delší věty, obraty, které dnes již používá málokdo, ale přesto jsou neuvěřitelně čtivé.
Zásluhu na tom, že se kniha dobře čte, mají dozajista také postavy. Nejen rozpolcený hlavní hrdina, ale také jeho kamarádka Elaine, sebevědomý školní sportovec Kittredge, chladná matka nebo záhadná školní knihovnice.
Takže abych odpověděl na otázku v perexu: jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Ukazuje rozličnost lidských tužeb a říká, že nestojí za to se trápit se svou odlišností, protože všichni se nějak lišíme. A ze zóny pohodlnosti je občas potřeba vystoupit.
