Jestliže se v loňském roce po filmech Abraham Lincoln: Lovec upírů a Abraham Lincoln vs. Zombies šestnáctý americký prezident otáčel v hrobě, letos se dočká sladkého zadostiučinění. Nejenže do kin vstoupí životopisný film, který si zcela nezakrytě brousí zoubky na Oscara, ale vychází i životopisná kniha, jež nahlíží na Lincolnova politického génia bez patriotických příkras. A čeští politici by ji měli mít jako povinnou četbu...
Myslíte, že roztržky ve vládní koalici, zkorumpovaní ministři a náladoví voliči trápí pouze současné politiky? Kdepak! Abraham Lincoln je musel řešit i před více než 150 lety. Jenže na rozdíl od naší vládní garnitury věděl, jak si s tím poradit, aniž by sebe nebo svůj kabinet veřejně zdiskreditoval.
Politika totiž není jenom o tom mít názor a hlásat ho, ale taky umět v rukavičkách jednat s ostatními, chválit, působit sympaticky a myslet dál než jen do konce volebního období.
"Lincoln zpovzdálí ovládal a vodil lidi stejně, jako to děláme s figurkami na šachovnici," zapsal si do deníku jeden jeho blízký spolupracovník. Nejvyšší americký prezident tedy žádoucí vlastnosti z předešlého odstavce měl. Dokazuje to nejen jeho racionální vztah k ministrům - ačkoliv třeba neměl příliš rád svého ministra financí, nechal jej na postu tak dlouho, dokud jej vykonával dobře, teprve když si začal "příliš vyskakovat", v tichosti a důstojně se s ním rozloučil.
Další příklad Lincolnovy politické obratnosti je z prezidentských voleb v roce 1864, krátce před koncem krvavé války Jihu proti Severu. List The New York Times o střetu demokratického kandidáta George McClellana s obhajujícím republikánem Lincolnem napsal:
"Zvolit Lincolna znamená vybrat válku, strašlivou a děsivou, která však nakonec přinese naší zemi bezpečí a slávu. Vybrat McClellana oproti tomu znamená zvolit karikaturu míru, která nás dozajista oloupí o právo prvorozeného a našim dětem odkáže rozdělenou Unii a ustavičné sváry."
Vidíte tu Lincolnovu dalekozrakost? I za cenu toho, že možná jeho popularita a počty hlasů klesnou, obhajoval "starý dobrý Abe" u voleb stejné názory, jako o čtyři roky dříve. Názory, kterým skutečně věřil. Jistě, jeho vítězství už nebylo tak drtivé jako posledně, ale i tak mu většina voličů zachovala svou přízeň a nechala ho, aby zemi vedl za kýženou jednotou. (O tom, zda násilné zrušení otroctví na jihu nezpůsobilo víc škody než užitku si povíme zase někdy jindy, dnes jde o princip.)
Kromě politické strategie v knize najdete zajímavý pohled na osobnost 16. amerického prezidenta. Zdá se, že měl zvyk v běžné řeči i v projevech využívat přirovnání, která i ty nejsložitější problémy vysvětlovala jednoduše. I o Lincolnově smyslu pro humor bylo napsáno mnoho stran.
Možná bychom se mohli ponaučit z historie a taky si v nadcházejících volbách zvolit takto osvíceného muže do čela státu... Jenže se zdá, že političtí géniové Lincolnova formátu už se nerodí.
