Stážista: Jeho revírem jsou kanceláře, jeho tempo je vražedné

Jestli trochu sledujete knižní novinky, zřejmě vám neuniklo české vydání amerického bestselleru Příručka stážisty. Neuplyne den, aby se někde neobjevil citát nebo poutavá recenze vábící ke koupi. Ta chvála je ovšem zasloužená

Chtěli jste někdy zabít svého šéfa? Kdo této myšlence věnoval víc než pár sekund, zřejmě došel k závěru, že je to nemožné. Šéfové – a ti velcí a významní dvojnásob – jsou těžko k zastižení o samotě, neustále se obklopují sekretářkami a poradci, případně jsou často pryč – ať už v uzavřené kanceláři nebo na nějakém jednání.

Přesto ale existují pracovníci, jichž si nikdo nevšímá: stážisté.

Ano, stážisté. Mladí studenti, případně čerství absolventi vysokých škol, které nikdo nezná jménem a kteří se střídají jako na běžícím pásu. A přitom mají často neomezený přístup ke všem.

Jak zabít svého šéfa: Příručka stážisty, literární debut Shanea Kuhna, vypráví o tom, jak si zlí lidé mezi sebou vyřizují účty. A to právě pomocí stážistů, kteří jsou ve skutečnosti vycvičení nájemní zabijáci.

Abych citoval hlavního hrdinu (cenzor snad odpustí sprosté slovo), tahle myšlenka je „kurevsky geniální“. John Lago, který celou „příručku“ píše, je už ostřílený – doslova! – mazák.

Za svých téměř osm let aktivní služby – nu ano, marnit lidské životy jsem začal v sedmnácti letech – jsem zvládl čtyřiatřicet zabití. Sice jsem nebyl u každého z nich, ale byl jsem setsakra blízko.

Nyní, když mu táhne na pětadvacet, je jasné, že bude muset změnit obor. Na to, aby se vydával za stážistu už je prostě příliš starý a mohl by začít vzbuzovat pozornost. Na rozdíl od svých kolegů se ale na konec své kariéry těší. Má peníze na to, aby mohl začít nový život – pokud možno někde, kde rostou palmy, a kde po sobě lidé dennodenně nestřílí. Jenže během poslední mise se všechno začne kazit…

Na thrilleru Jak zabít svého šéfa je zajímavé, jak zábavné to je čtení. Ano, vraždí se zde jako na běžícím pásu, ale přitom padají neuvěřitelné hlášky, narážky na slavné filmy (hlavní hrdina John Lago je obrovským fanouškem filmů). Kdesi jsem četl přirovnání s filmy Quentina Tarantina a něco na tom je - absurdní situace, hektolitry krve a humor, díky kterému to prostě nelze brát jinak než s nadhledem. 

Autor Shane Kuhn, který se dřív živil jako hollywoodský scenárista, v sobě nezapře nutkání tlačit děj dál a dál, aby se čtenář nezačal nudit. A přitom používá úžasně lehký a čtivý styl (kniha je psána jako deník), díky kterému se román může zařadit mezi top knihy letošního léta.

Perfektní čtení na slunné dny!