…doslova. Česká knihkupectví zasáhla Exploze. První kniha bestsellerové autorky Lizy Marklundové vypráví o záhadném Pyromanovi, jehož oběti zemřou na olympijském stadionu. Je to terorista brojící proti konání sportovní události, nebo mu jde jenom o osobní pomstu?
Lize Marklundové se přezdívá „královna severské krimi“. Ne že by měla velkou konkurenci – tento žánr byl doménou mužů. Přinejmenším doteď. Marklundová totiž v napínavém thrilleru dokazuje, že se směle vyrovná svým skandinávským kolegům Nesbovi, Larssonovi i de la Mottovi. Koneckonců, série s reportérkou Annikou Bengtzonovou (která se svou povahou podobá názvu knihy) vychází ve 30 jazycích, prodalo se jí více než 13 milionů výtisků!
Děj autorka zasadila do prostředí novinové redakce. To mě – jakožto studenta žurnalistiky, který už v několika novinách pracoval - ohromně zaujalo. Marklundové se podařilo skvěle vykreslit jednotlivé charaktery novinářů (je tam nabubřelý veterán, aktivní mladíček, cholerická reportérka, hyena i chápavý šéfredaktor) i stres a náročnost jejich práce (uzávěrky, práce přes čas, neochota zdrojů poskytnout informace…).
Nejsilnější je kniha v dialozích. Autorka bez okolků servíruje přímou řeč tak, jak by ji skutečně někdo řekl, vynechává strojené zdvořilosti a nevyhýbá se vulgarismům. Díky přímé řeči plyne neuvěřitelně svižně a navíc dává čtenáři možnost lépe poznat charakter postav. Hlavní hrdinka se snaží skloubit roli matky s rolí novinářky, je z toho podrážděná a co chvíli na někoho vyjede. Trochu připomíná nerudného Harryho Holea z knih od Nesboa, ale mně osobně přišla Annika Bengtzonová sympatičtější.
I kolegové z redakce jí házejí klacky pod nohy…
„Annika Bengtzonová na tu funkci podle mě nemá!“
Anders Schyman se na chvíli zamyslel.
„Vážně? Vidíš, a já mám přesně opačný názor. Myslím si, že je to skvělá reportérka a dobrá organizátorka. Dokáže rozpoznat, co je důležité, a ví, jak rozdělovat úkoly. Kromě toho se nikdy neštítí nepříjemných věcí. Je snaživá a hodně toho umí. Podívej se třeba na dnešní číslo. Proč o ní pochybuješ?“
Langeby se spiklenecky naklonil před sebe.
„Nevěříme jí. Myslí si o sobě bůhvíco. Šlape lidem na kuří oka a neumí se chovat!“
Annika se řídí heslem „kdo se hodně ptá, ten se hodně dozví.“ Jenže zapomněla, že kdo toho hodně ví, stává se nepohodlným… A kromě kolegů začne ležet v žaludku i samotnému sériovému vrahovi.
Knihu vydalo nakladatelství Knižní klub a důrazně ji doporučuji všem milovníkům severské krimi, prostředí novinové redakce a příběhů, v nichž vystupují silné ženské hrdinky.
