Je to tady zase! Léto. Čas opalování, popíjení chlazených nápojů a čtení. Jak čtu během celého roku, tak přes léto stíhám asi tak dvakrát víc knih než obvykle. Připravil jsem si pro vás tipy pět knih, které jsem v poslední době přečetl a které se mi vážně líbily.
Takže jestli jedete k moři/rybníku a nevíte, jakou knihu si zabalit do kufru/tašky, už nehledejte. Zkuste některou z těchto. Věřím, že vás dostanou stejně jako mě.
Pokud u knížky rádi hádáte, kdo je vrah, kdo měl motiv k vraždě, zkuste v horkých dnech Prime Time od Lizy Marklundové, „královny švédské krimi“. Nejenže vás přenese na chladný sever, ale u příběhu taky hezky potrápíte svou hlavu, když se budete snažit odhalit vraha.
Na odlehlém zámečku totiž byla zavražděna moderátorka populární televizní show. Kromě ní na místě bylo i 12 dalších lidí. Kriminální reportérka Annika Bengtzonová však zjišťuje, že motiv k vraždě měli téměř všichni…
Napínavý příběh z prostředí nablýskaného světa médií a bulváru. Vzhledem k tomu, že studuju žurnalistiku, mě to chytlo od samého začátku.
Tahle kniha je sice trochu starší, ale pořád ohromně působivá. Zmizelá od Gillian Flynnové vyšla už v roce 2012, ale okamžitě se stala hitem, protože prozkoumává temné stránky na první pohled idylického manželství.
Nick a Amy jsou spolu už řadu let, ale v předvečer pátého výročí svatby Amy beze stopy zmizí. Policie následně zjistí, že Nick měl milenku. Pak se najde Amyin tajný deník s popisy každodenního života a Nick se rázem stává hlavním podezřelým…
Na této knize se mi nejvíc libily mnohé zvraty a překvapení, které si pro čtenáře autorka připravila.
Už třetí rok po sobě každé léto čtu Poslední kabriolet od Antona Myrera. Je to nádherná kniha o „nejskvělejší generaci“, tedy lidí, kteří vyrůstali během hospodářské krize v 30. letech, bojovali v 2. světové válce a pak vybudovali konzumní Ameriku.
Hlavními hrdiny je skupina mladíků, kteří se sejdou na Harvardu na konci třicátých let, prožívají tam svoje lásky i kamarádská dobrodružství, poslouchají jazz, tančí swing a berou dívky na vyjížďky v krásném kabrioletu jménem Císařovna.
Díky té nostalgii je to kniha nadčasová a dnes navíc s jistým retro kouzlem. Je to veselé, smutné, je to prostě o životě. Nebojím se napsat, že jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl.
Do médií se v posledních dnech zase dostal severokorejský vůdce Kim Čong-un. Tentokrát vyhrožuje Američanům kvůli plánovanému filmu The Interview, v němž se má údajně stát obětí. Fascinující exkurzi do Severní Koreje, jedné z posledních bašt komunismu na světě, nabízí kniha Útěk z Tábora 14. Napsal ji severokorejský uprchlík Sin Tong-hjok ve spolupráci s americkým novinářem Blainem Hardenem.
Místy je pro svou brutalitu až neskutečná. Při čtení lze těžko uvěřit, že ve 21. století pořád existuje totalita, která vraždí rodiny odpůrců až do bůhvíkolikátého kolena. Že existuje země, která se zaštiťuje bojem proti kapitalismu, ale kde existují obrovské rozdíly mezi hladovějící většinou a úzkým kruhem vyvolených, kteří žijí v luxusních rezidencích, jezdí německými auty a nechávají si posílat lahůdky z Paříže.
Na gymplu pro mě byla povinná četba noční můrou. Teď ale literárním klasikům začínám přicházet na chuť. Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea teoreticky znají všichni – je to příběh o smlouvě s ďáblem, která mladému muži umožňuje zůstat věčně mladým, zatímco jeho obraz stárne.
Když jsem si ale knihu přečetl sám, bez pouček v učebnici, zjistil jsem, že to je izábavné čtení. Wilde byl ohromně chytrý a důvtipný muž, protože cynické bonmoty lorda Henryho o ženách nebo o manželství jsou vynikající a dodnes platné. Každá druhá věta by šla použít jako citát.
Obraz Doriana Graye je kniha, která je i po 120 letech od vydání pořád aktuální. Kult mládí a krásy totiž neustává, naopak získává na síle. Až budete na pláži pozorovat perfektní těla mladých bohyní nebo polobohů, zkuste se nad tím zamyslet!
A co letos v létě čtete vy?
