Mé sestřenici Tereze je 14 let. Denně tráví valnou část svého času na internetu. Chatuje s přáteli na Facebooku, fotí na Instagram, checkuje se na Foursquare a až trochu dospěje a bude mít světu co říct, nepochybně si založí i účet na Twitteru. V poměrně mladém věku tedy odhaluje své pravé já všem, kdo o to mají zájem. Patří k první generaci, které hrozí stejné nebezpečí ze skutečného i virtuálního světa.
Nedávno jsme ve škole měli přednášku o hrozbách, které mladým a naivním lidem hrozí na internetu. Kyberšikana, kdy se člověk na síti stává terčem urážek a posměchu stejně jako v životě, jen s tím rozdílem, že online to vidí VŠICHNI a smazat to prakticky nejde. Nebo pedofilové, kteří skrytí pod fotkami hezkých kluků/slečen číhají na svou oběť…
Ačkoliv to vypadá, že na internetu jsme všichni kamarádi, opak je pravdou. Internet je jako postapokalyptická pustina, v níž na člověka čekají mutanti a potoky radioktivní břečky.
Bavil jsem se o tom se sestřenicí Terezou a ta mě ujistila (kromě toho, že už mluvím jako její rodiče), že si dává pozor. Četla totiž jednu knížku a od té doby si na Facebook dává bacha. Knížku jsem si od ní půjčil (stejně jsem zrovna neměl co číst) a důkladně přečetl.
Jmenuje se Míša v síti a byla by to úplně normální kniha pro náctileté dívky, nebýt právě té internetové tematiky. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Míša, která se v internetu pohybuje jako ryba ve vodě, neboť její otec tráví dlouhé týdny pracovně v zahraničí a bez virtuálních přátel by se cítila sama. Díky svému přehledu dokáže prohlédnout mnohé finty, které podvodníci skrývající se za anonymitou využívají. Zachrání tak spolužačku před pedofilem a chlapci z chatu vymluví sebevraždu.
Míša v síti je vážně super knížka. Ukazuje nebezpečí, které v hlubinách internetu číhá, ale natolik zábavnou formou, že si školáci vůbec nevšimou, že jsou poučováni o základech bezpečnosti na sociálních sítích. To je právě ono. Kdyby to totiž věděli, knihu by ani neotevřeli z obavy, že v ní najdou prázdné poučky. V románovém balení dostanou příběh ve stylu Boříkových lapálií, v němž se ponaučení objeví v rámci zápletky.
Myslím, že je dobře, že se o hroznách z virtuálního světa mluví. Internet je všude a používáme ho čím dál častěji. Já s ním ještě nevyrostl - doma jsme připojení měli až když jsem nastupoval na gympl – ale dnes už přes sociální sítě komunikují i děti, které sotva opustily školku.
A těm trocha opatrnosti navíc neuškodí.
