Všichni čekali, že americká zpěvačka Lana Del Rey se na svém novém albu přiblíží víc mainstreamové hudbě. Jenže Honeymoon je namísto toho ještě pomalejší, jazzovější a víc retro než kdy předtím.
Lanu Del Rey budou asi znát spíše fajnšmekři a hudební fanoušci. "Retro princezna z plakátů", "konzervativní hipsterka" a "gangsterská Nancy Sinatra" sice na hudební scénu vtrhla už v roce 2011 svou zasněnou skladbou "Video Games", ale následná alba Born to Die (kde opěvovala americký sen vonící po skořici a penězích), Paradise (kde všechny šokovala větou "My pussy tastes like Pepsi Cola") a Ultraviolence (kde se díky výrazné kytaře vrátila do rockových 70. let) zůstala spíše stranou.
Písničky od Lany Del Rey se na hitparády prostě nehodí. Jsou na to příliš pomalé, příliš jazzové, příliš retro. Všichni proto předpokládali, že na nejnovějším albu Honeymoon se zpěvačka, pro níž jsou typické dlouhatánské řasy a vlasy vyčesané po vzoru Brigitte Bardot, přiblíží více k mainstreamovému hudebnímu proudu.
Jenže ona řekla ne!
Namísto toho představila album, v němž se současné hudbě vzdaluje ještě víc než kdy dřív. Písně na Honeymoon jsou pomalé, zasněné, smutné, namísto elektronických beatů je doprovází saxofon, housle či piano, takže posluchači připadá, jako by poslouchal soundtrack do černobílého filmu nebo něco z šedesátých let.
Lana to má totiž promyšlené. V dnešní době je prostě cool být "alternativní". Miley Cyrus natočila album, jež se ze všech sil snaží připomínat alba z psychedelické éry Beatles. Taylor Swift, která se zbavila své country nálepky a za cenu ztráty originality přešla do běžného popu, se zase pokouší získat novou image právě napodobováním Lany Del Rey (porovnejte "Wildest Dreams" od Taylor Swift se songem "Without You" od Lany Del Rey, všimněte si, že Swift ve svých videoklipech čím dál tím víc používá retro motivy). Je tudíž logické, že její pozice coby "královny alternativní hudby" je čím dál tím silnější a vlivnější. Jistě, nevydělává asi takové částky jako Katy Perry, ale má svůj styl, kterého se drží a který jí zajišťuje obdiv nejen fanoušků, ale také konkurenčních hudebníků.
Ale zpátky k Honeymoon. Neboli k Líbánkám, jak se dá název alba přeložit do češtiny. Otevírá se stejnojmennou písní, která je zprvu tichá a pomalá, ale postupně se rozvíjí a získává na síle jako jarní květina.
Následuje rychlejší "Music To Watch Boys To", v které kromě překrývaných vokálů Lany Del Rey zní i lehce indiánská flétna. Je to píseň o tom, jak zpěvačka kolem sebe pozoruje muže a vzdychá si, že nic nevydrží věčně "...ani láska, ani limonáda, ani léto, ani slunečné dny..."
Písně od Lany Del Rey jsou specifické tím, že zatímco od ní lehce absurdní texty a přehnaná přirovnání zní zcela přirozeně, od jakékoliv jiné zpěvačky by zněly... inu, absurdně a přehnaně. Například když v sedmém songu na albu zpívá "Jsi tak art deco!". Co to znamená, když o někom řekneme, že je art deco? To ví zřejmě jenom Lana. Nebo když v písni "Salvatore" brouká italskou melodii, doprovází ji italskými výrazy a do toho rýmuje "rozteklá zmrzlina". Od kohokoliv jiného by to znělo hloupě, ale od ní to je prostě hravé. Její hlas přímo evokuje atmosféru Itálie 60. let, kdy člověk brouzdá na Vespě uličkami Říma a pozoruje opálené krásky.
První videoklip, který Lana Del Rey k Honeymoon zveřejnila, je ten k songu "High By The Beach" a figuruje v něm moře, (trávou) omámená zpěvačka, prázdný dům, helikoptéra - a obří zbraň na závěr.
Na desce najdeme i velkolepé skladby. Píseň "24" by zfleku mohla sloužit jako úvod do nové bondovky. Se svými táhlými smyčci, orchestrálními momenty a hlubokým ženským hlasem zní asi tisíckrát líp než to, co dnes představil Sam Smith.
Celé to končí coverem dnes už klasické písničky "Don't Let Me Be Misunderstood" od Niny Simone. Lana Del Rey v této poměrně minimalisticky pojaté verzi (doprovází ji jen elektrické varhany a kytara) připomíná, že její "úmysly jsou dobré, prosím, nepochopte mě špatně".
Vzhledem k tomu, kolik kritiky si v minulosti vysloužila za své antifeministické výroky ("Feminismus mě nezajímá, raději přemýšlím o cestování do vesmíru"), a úvahách o sevevraždách mladých umělců, slouží píseň jako poměrně trefný epilog.
