Komunistický ráj v praxi

Komunisté spustili nechutný web Zanechme předsudků vůči komunistům, který je má v očích veřejnosti očistit a ukázat, že se za totality vlastně žilo fajn. Jaký je ale komunistický ráj v praxi ukazuje nová kniha uprchlíka z KLDR

Kniha Tady je ráj, kterou sepsal severokorejský uprchlík Hjok Kang, popisuje dětství a dospívání v nejpřísněji hlídané zemi světa. V zemi, která je považována za jednu z posledních výsp stalinistického komunismu.

Každodenní činnosti jako chození do školy, sledování televize nebo nákupy jsou zde vykresleny z pohledu dítěte skoro jako bojové hry. Do školy se chodí jenom občas a když už tam člověk je, musí se ubránit hladovějícím učitelům, kteří se neváhají pozvat na oběd a v případě odmítnutí to zohlednit v hodnocení žáků. Na pozoru je ale třeba se mít i před spolužáky, protože člověk nikdy neví, kdo z nich je schopen tě udat za sebemenší přestupek. (A za přestupek je v KLDR považováno i to, když si člověk zpívá jihokorejskou písničku, kterou třeba zaslechl v rádiu.)

Zajímavé jsou i citace ze severokorejských učebnic. Například v hodinách dějepisu studentům předkládají značně upravenou historii světa: Japonce na konci druhé světové války neporazili Američané, nýbrž hrdinní Korejci (existence atomové bomby je vynechána). Značná část dějepisu je věnována životu Kim Ir-sena a všechny věty, které (údajně) pronesl, jsou v knihách vytištěné tučně.

A tohle je ukázka z učebnice matematiky:

Lidová armáda zajala na konci bitvy proti vojskům amerických imperialistických psů a jejich jihokorejských přisluhovačů 15 130 nepřátelských vojáků. Z nich bylo o 1130 amerických bastardů více než těch jihokorejských. Kolik bylo celkem zajato amerických psů a kolik jihokorejských zaprodanců?

Propaganda je do hlav vtloukána dennodenně a při každé příležitosti. Není se pak čemu divit, že většina Severokorejců skutečně věří v božský původ Kim Čong-una a v to, že jejich země patří k nejvyspělejším na světě.

Stejně jako v knize Útěk z tábora 14, která vyšla v roce 2013, i zde autor popisuje svůj šok po překročení hranic. Zmiňuje se především o jídle. Jídla totiž je v Severní Koreji neustálý nedostatek a situace se podle jeho svědectví spíše zhoršuje nežli zlepšuje. Ohromně zajímavý je popis jakéhosi stavu ponížení a překvapení, když si člověk vychovávaný v totalitním režimu poprvé uvědomí, že celý jeho dosavadní život byla jedna velká lež.

Knihu Tady je ráj doporučuji všem, kdo se zajímají o korejskou problematiku. Přečíst by si ji měli i ti, kdo obhajují ideály komunismu, ale ti většinou pravdu vidět nechtějí…