Jistě, pane premiére – bez premiéra

Za měsíc už budeme vědět, zda Británie zůstane v EU, nebo zda ji jako první země v historii opustí. Je to vážné téma, ale Britové si ze sebe umějí dělat legraci. Andrew Marr v knize Hlava státu pojal brexit jako crazy komedii.

Britové a Češi jsou si v lecčems podobní. Oba národy se k Evropské unii doposud stavěly převážně skepticky, myšlenka eura coby platidla se jim nelíbí a říká se také, že oba národy mají podobný smysl pro humor. Náš humor je založen na tom, že si utahujeme sami ze sebe a často je to humor černější než pivo (které je rovněž oblíbené za kanálem La Manche stejně jako v české kotlině).

Tato podobnost je zřejmě důvodem, proč se na pulty českých knihkupectví dostala humoristická kniha Hlava státu, kterou napsal komentátor BBC Andrew Marr. Kromě Spojeného království by se zřejmě nikde v Evropě nenašlo tolik potenciálních čtenářů jako v Česku. „Mí Češi mi rozumějí,“ mohl by parafrázovat klasika autor absurdního románu, jenž se odehrává v roce 2017, kdy Velká Británie stojí před tím samým rozhodnutím, k němuž má dojít už za pár dnů.

Zápletka se točí okolo skupinky politických marketérů, zainteresovaných novinářů, asistentů a sekretářů, kteří se snaží ututlat pod pokličkou fakt, že Evropské unii příznivě nakloněný premiér jen pár hodin před začátkem referenda natáhl bačkory. A jelikož právě v těchto chvílích je přítomnost premiéra nepostradatelná, rozhodnou se tito obyvatelé Downing Street 10 připravit největší šarádu v dějinách Británie.

„To přeci nemůže. Teď ne. Nemůže si jen tak umřít. Ne teď, když ho nejvíc potřebujeme. Amando, já to rozhodně zakazuju.“

Při čtení jsem se rozhodně nechoval jako anglický gentleman, neboť své výbuchy smíchu jsem pod kontrolou neudržel. Ten suchý styl humoru, tolik typický pro anglické prostředí, mě vždycky dokáže spolehlivě přimět k úsměvu. Nebo aspoň k uculování. Kniha mi připomněla satirický seriál Jistě, pane premiére – ale bez premiéra.

Autor vykresluje různé výstřední figurky, které se vynořují ze stínů Whitehallu, aby se rozplynuly v londýnských mlhách a následně zase objevily, ale tentokrát v Buckinghamském paláci nebo v Downing Street. Některým jde jen o peníze, dalším o sex, pak jsou tam samozřejmě mocichtivci a naivní idealisté. Kniha nemá jednoho hlavního hrdinu, spíše je tam spousta vedlejších postav, z jejichž osudů Andrew Marr skládá mozaiku rušných dnů před referendem. Prolínají se tam osudy sprostě mluvících novinářů, mazaných politiků, hloupých občanských aktivistů i drogám holdujících byznysmenů. Při čtení jsem si kladl otázku, nakolik je autor se zákulisím politiky seznámen, protože ten popis je sice dovedený ad absurdum, ale není náhodou skutečnost vždycky šílenější než výmysly?

Hlavu státu vám doporučuji k přečtení, nejenom protože to je skvěle napsaný příběh, ale taky protože připomíná, že ať už referendum za pár dní dopadne jakkoliv, není to konec světa („Británii vládli, vládnou a vždycky budou vládnout parchanti.“).