Kdybych byl jednou v pětasedmdesáti letech stejně aktivní a čiperný jako spisovatel Frederick Forsyth, pískal bych si. Tenhle britský dědoušek je totiž skvělou ukázkou toho, že když člověk dělá něco, co ho baví, nezakrní a jde s dobou.
Jméno Fredericka Forsytha nejspíš znáte. V knihkupectví můžete narazit na celé řady jeho politických thrillerů a špionážních románů. První kniha, Den pro Šakala, mu vyšla už v roce 1971 (v Československu v roce 1975) a dočkala se i filmové adaptace.
Je to kniha, kterou jsem nedávno četl poprvé a ačkoliv pojednává o plánovaném atentátu na prezidenta Charlese de Gaulla, stylem ani tempem nezestárla ani o den. Dnes má Forsyth na kontě 20 knih, mezi nimi i takové lahůdky jako Spis ODESSA o pátrání po bývalých členech SS nebo Čtvrtý protokol, který vypráví o hrozbě jaderné války.
A ačkoliv už jsou všichni esesáci mrtví nebo pochytaní a studená válka skončila, Frederick Forsyth pořád píše. Dnes o jiných hrozbách než před třiceti lety, ale píše. Nezakrněl.
Ve své poslední knize Seznam smrti například popisuje islámského Kazatele, který skrze videa na internetu nabádá muslimy v USA a Británii, aby pomohli zničit Západ tím, že zavraždí důležitu osobu ve svém okolí. I v Seznamu smrti si pořád uchoval svůj jedinečný chlapský styl.
Forsyth píše akčně, živě, díky ohromnému množství faktů čtenář netuší, kde končí skutečnost a začíná fikce. Právě proto měl problém protlačit svou prvotinu Den pro Šakala do nakladatelství. Redaktoři si tehdy mysleli, že toto prolínání reality a příběhu čtenářům bude vadit. Nakonec se ale ukázalo, že to je přesně to, co čtenáři chtějí a Forsyth tak vybudoval základy, na nichž o mnoho let později své příběhy vystavěl i Dan Brown a další.
Tajemstvím Forsythova čilého psaní je možná i dobrodružný život, který prožil předtím, než se stal spisovatelem z povolání. Ještě než mu bylo dvacet totiž utekl z rodné Anglie do Španělska, aby se tam stal toreadorem. To mu nevyšlo, a tak se rozhodl být pilotem. To už se povedlo a ani ne dvacetiletý Frederick se tak stal nejmladším pilotem Britského královského letectva. Ale ani u letadel nevydržel dlouho.
Lákala ho kariéra u novin. Chtěl cestovat, vidět svět, a tak nastoupil do agentury Reuters. Coby reportér žil nejprve v Paříži, pak ve východním Německu a v 60. letech dokonce pobýval i v Československu!
Tenhle aktivní přístup k životu mu vydržel dodnes. I když by už dávno mohl jenom odpočívat a užívat si peněz vydělaných psaním knih, pořád se zajímá o aktuální dění, pořád se vrtá v politice, přemýšlí o aktuálních událostech.
A ta aktivita, zájem o dění a časté "trápení" mozku podle mě přispívá k dlouhověkosti. Žádný kámen mudrců, stačí nezakrnět a nechat se unášet s dobou.
