Z pražské periferie do luxusní vilové čtvrti, z náruče oblíbeného herce do náruče obávaného politika. Žádná naše herečka neměla tak dramatický osud jako Lída Baarová. Od smrti krásné Dívky v modrém teď v říjnu uplyne 15 let.
Zřejmě nejlepším a nejpřesnějším záznamem života Lídy Baarové je její autobiografie nazvaná Útěky, kterou sepsala ve spolupráci s Josefem Škvoreckým v 80. letech v exilu. Kniha teď vyšla v novém českém vydání.
Na jednu stranu je logické, že se Baarová snaží ukázat v co nejlepším světle, ale čtenáře mnohokrát překvapí, kolikrát uznává svou chybu. „Byla jsem mladá, naivní a příliš brzo slavná,“ vystihuje důvody svých přešlapů nejkrásnější prvorepubliková hvězda.
Baarová vedla dramatický život hodný filmové hvězdy – koneckonců, režisér Filip Renč si toho všiml a na příští rok má naplánovanou premiéru film o aféře Baarové s Goebbelsem.
Tahle aférka je důvod, proč se původně slibně vypadající život a kariéra herečce roztříštily na tisíce střípků. Pro některé Čechy po válce byla zrádkyně národa, pro další rovnou „kariéristická kurva“. Podle toho, co ovšem píše ve své knize, to byla prostě láska jako řemen.
Těžko Baarovou soudit za to, do koho se zamilovala, protože to člověk obvykle nedokáže ovlivnit a ani v takovém stavu racionálně přemýšlet. Pravdou je, že ta aférka navzdory různým domněnkám neměla dlouhého trvání – ona byla zasnoubená s německým hercem Gustavem Fröhlichem, on byl ženatý (a jeho manželka s Goebbelsem zemřela v posledních dnech války).
Jakožto jedna z největších barrandovských hvězd se pravidelně stýkala s dalšími slavnými osobnostmi první republiky: s Adinou Mandlovou, s majitelem studií Milošem Havlem, s režisérem Macem Fričem, s Hugonem Haasem a dokonce se párkrát střetla i s Karlem Čapkem!
Až teď, při čtení Útěků, jsem ale zjistil, že Lída Baarová dostala nabídku odejít do USA. Dostala i na tehdejší opulentní hollywoodské poměry vynikající smlouvu na sedm let a za hvězdný honorář. Kdyby ji vzala… Kdyby. Sama Lída Baarová píše, že kdyby jsou chyby.
Jakožto mladičká herečka si vůbec si neuvědomovala politickou a vojenskou situaci v Evropě. Jak sama píše, „žila jsem ve slonovinové věži berlínské filmové prominence“. Do letadla, které by ji mělo vzít vstříc osudu hollywoodské hvězdy nikdy nenastoupila. A pak už bylo příliš pozdě.
Ke cti Baarové slouží, že během druhé světové války se navzdory tomu, že ji neustále sledovalo gestapo, prováděla špionáž ve prospěch Británie. Stala se z ní československá Mata Hari a jakožto krásná herečka ze svých společníků na večeři a při tanci mámila tajné informace.
To se bohužel už ví málo. Pro spoustu lidí je Baarová neprávem pouze „ta, co se tahala s Goebbelsem“. Doporučuji proto přečíst knihu Útěky. Nejenže ukazuje život krásné herečky v novém světle, ale navíc je úžasně napsaná.
