Dívka ve vlaku: když příběh vypráví alkoholička

Thriller Dívka ve vlaku od Pauly Hawkins překonal rekord v rychlosti prodeje: v Británii se ho prodalo milion výtisků za měsíc. Na tom, že to je skvělá kniha, se shodla odborná kritika s běžnými čtenáři. Teď vyšel v češtině.

Onou Dívkou ve vlaku, podle níž je kniha pojmenovaná, je čtyřiatřicetiletá Rachel Watsonová, která se pořád nemůže vzpamatovat z ošklivého rozvodu, a tak pije. Vlastně pila už předtím – když zjistila, že ji manžel podvádí. A vlastně pila ještě dřív – když zjistila, že nemůže mít děti…

Prohrávala jsem a pila, pila jsem a prohrávala. Měla jsem ráda svou práci, ale žádnou oslnivou kariéru jsem neudělala, a i kdyby, ruku na srdce: na ženě si všichni doopravdy cení jen dvou věcí – toho, jak vypadá, a skutečnosti, že plní úlohu matky. Já nejsem žádná krasavice a děti mít nemůžu, takže jak z toho vycházím? Bezcenná.

Kvůli neplodnosti přišla o manžela a kvůli pití přišla o práci. Teď bydlí u své kamarádky z vysoké a každý den nasedá do vlaku a předstírá, že jede do práce. 

„Ráno odjíždím v 8.04 a večer se vracím v 17.56. To je zkrátka můj spoj. Tímhle vlakem jezdím. Takhle to holt je.“

Z okýnka každý den pozoruje dům u kolejí. Jeho obyvatele si překřtí na Jasona a Jess. Vypadají spokojeně, ale pak jednoho dne Rachel uvidí, jak Jess líbá cizího muže. Krátce nato se v novinách objeví její fotka s tím, že se pohřešuje…

Dívka ve vlaku se od ostatních knih liší tím, že hlavní hrdinka je alkoholička. Tím pádem se její vyprávění stává nespolehlivým a jsou v něm mezery. Vůbec si třeba nepamatuje, co dělala tu noc, kdy Jess zmizela. Autorka podle mě v tomhle udělala pořádný kus práce – člověk při čtení úplně cítí to dilema: stát se spolehlivou svědkyní, nebo podlehnout a dát si ještě plechovku ginu s tonikem?

Díky mezerám ve vyprávění a tomu, že čtenář minimálně polovinu knihy vůbec netuší, oč v knize jde, to nutí otáčet stránky dál a dál. Angličané pro to mají výraz „pageturner“ – to na tuhle knihu perfektně sedí. Začal jsem ji číst cestou ze školy a dočetl jsem ji v podstatě na jeden zátah ve čtyři hodiny ráno. Seděl jsem u ní v kuchyni a už jsem prostě potřeboval vědět, jak to celé bylo. Nevadilo mi, že se nevyspím, nevadilo mi, že se pod dekou klepu zimou…

Dívka ve vlaku nemá kdovíjak geniální zápletku, geniální je podle mě ten způsob vyprávění a ty živě vykreslené postavy, s nimiž si autorka tolik pohrála.

Samozřejmě se už chystá filmová adaptace. Rachel Watsonovou má ztvárnit Emily Blunt a jednu z dalších rolí si zahraje Jared Leto, takže se máme na co těšit…