Četl jsem teď knihu Vypravěčka od Jodi Picoultové. Jedna z nejlepších současných spisovatelek v ní nastiňuje zvláštní vztah pětadvacetileté pekařky a devadesátiletého muže, který se jí přizná, že za druhé světové války pracoval v koncentračním táboře.
Co s takovým člověkem?
V knize to je navíc vyostřené tím, že stařík mladou dívkou poprosí, aby ho zabila. Jenže byla by pro něj smrt trest, nebo vysvobození? Zaslouží si být dědeček na stará kolena souzen, nebo mu má být dopřáno v klidu dožít?
Když se jednou za čas v médiích objeví zpráva o procesu s nějakým takovým 90letým nacistickým oficírem, moje máma vždycky prohlásí, že tyhle staré lidi stejně nemá cenu soudit.
Já si ale myslím opak – lze holokaust promlčet? Jaký vzkaz by to nechalo dalším diktátorům a totalitním režimům? Že když se budou dostatečně dlouhou dobu skrývat, hrozné činy jim projdou a oni si užijí důchod na Floridě?
Picoultová ve Vypravěčce správně píše, že existují zločiny, které nikdy nelze odpustit.
Myslím, že abychom se s minulostí vypořádali, nelze ji ignorovat. V Německu se po válce konaly Norimberské procesy s nacistickými vůdci. Díky tomu jsou dnes Němci s minulostí víceméně vyrovnaní a mají nastavené ochranné mechanismy, aby se už nic podobného jako Hitlerův puč opakovat nemohlo.
U nás po Sametové revoluci nic takového nebylo. Panuje úzus, že nejlepší je dělat, že před rokem 1989 tady nebylo nic a komunisté sedí ve Sněmovně i v Senátu, jako by se nic nestalo. Myslím, že ani na komunistické zločiny by se nemělo zapomenout.
Že je už pozdě? Není.
Dokud komunističtí přisluhovači žijí, pořád je možné spravedlnosti učinit za dost a potrestat příšerné činy, jichž se dopustili. Myslím, že oběti si to zaslouží. I třeba jen tím, že se zločincům sníží důchody.
Staré přísloví praví, že kdo se nepoučí z minulosti, je nucen ji opakovat. A je celkem jedno, jestli jde o minulost nacistickou nebo komunistickou. Rozdíl je snad v tom, že zatímco o té první se mluví a píše dost (kromě zmiňované Vypravěčky například film Pád třetí říše, odlehčení Hanební pancharti), o té druhé nikoliv.
