"Agatha Christie 21. století." "Nejlepší severský autor." Nej, nej, nej... Při popisu úspěchů norského spisovatele se superlativy nešetří. No a tak jsem se rozhodl přečíst si taky něco s Harry Holem v hlavní roli. Koupil jsem si proto Nemesis v očekávání, že mě to pohltí jako předtím Stieg Larsson nebo Anders de la Motte. A ono nic!
Nevím, zda jsem vůči spisovatelskému kouzlu toho holohlavého Nora imunní pouze já, nebo se čtenáři nakupující Nesbovy knížky po kilech nechali bezhlavě strhnout proudem, ale mě ta kniha prostě nebavila.
Vypráví o tom, jak v předvánočním Oslu někdo vykrádá banky. A k případu je povolán cynický Harry Hole. Čekal jsem, že když už je zápletka takto průměrná, alespoň čtenáře přivede k nějakému nečekanému rozuzlení, nebo nastane jiná situace, která by mě - pravda, docela zhýčkaného čtenáře - nějak vtáhla do děje.
Místo toho jsem se několikrát ztratil v nepřeberných postavách (všechna severská jména mi přijdou stejná) a přibližně ve třech čtvrtinách knihy jsem se smířil s tím, že už to asi lepší nebude.
Ani ten Harry Hole, na nějž literární kritici a internetoví blogeři pějí chválu, není kdovíjak sympatická postava. Většinu času mě se svou krizí středního věku prostě štval. A když mě neštval, tak mi byl jeho osud vcelku ukradený. A to je u knih nejhorší.
Ano, je pravda, že kniha hezky vykresluje současné Norsko a mrazivou severskou atmosféru, ale k tomu by mi klidně stačil turistický průvodce po Skandinávii.
Přijde mi, že Nesbo a jeho knihy jsou značně přeceňované. Měl jsem co dělat, abych Nemesis dočetl až do konce. A když už jsem se přemohl, stejně jsem z ní žádný požitek moc neměl. Takže po Prázdném místu od Rowlingové a Padesáti odstínech šedi je to další fenomén, který mě zcela minul.
Ponaučení? Masivní reklamní kampaň nemusí znamenat pouze skvělou knihu, ale klidně taky zklamání.
