Alfred Hitchcock a jeho blondýny

Letos v srpnu to bude 115 let od okamžiku, kdy na svět přišel jeden z nejsvéráznějších režisérů všech dob. Alfred Hitchcock proslul mistrným dávkováním napětí, strachu, ale také blondýnkami. 

Hitchcockův režisérský rukopis lze snadno poznat díky několika prvkům, které se objevují ve více filmech a mají tam důležitou roli: schodiště (pamatujete na Psycho?), chyba v identifikaci (např. když je ve filmu Na sever severozápadní linkou obyčejný úředník Cary Grant považován za agenta CIA), vlaky, matky, pád z výšky a samozřejmě blondýny.

Proč mistra hrůzy fascinovaly zrovna ženy se světlými vlasy? Prý je publikum má tendenci podezřívat méně než brunety a na černobílém filmu vypadají lépe. Hitchcock ale především záměrně narušil odvěké divadelní pravidlo, že kladná hrdinka má světlé vlasy, zákeřná záporačka tmavé.

Už Hitchcockův film Příšerný host z roku 1927 vypráví o sériovém vrahovi, který se zaměřuje na blondýny. Dva roky poté vznikl thriller Její zpověď, v němž hlavní roli hraje blonďatá Anny Ondráková, naše nejúspěšnější herečka přelomu 20. a 30. let.

Ale perfektní blondýnu Alfred Hitchcock našel teprve až v Grace Kelly.

„Využíval jsem fakt, že měla sexappeal, ale ne očividný. Nikdy jsem nebyl nadšený ženami, které si věší sex kolem krku jako cetky. Dokonalá tajuplná žena musí být blond, štíhlá a nordický typ,“ řekl později Hitchcock.

Grace Kelly byla přesně taková.

Nerada při rozhovorech prozrazovala věci, které považovala za intimní. Vybudovala si image ledové královny, ovšem když ji člověk poznal blíž, často ho šokovalo, jak se z chladné krásky stala vřelá, milá a přátelská dívka od vedle. Jako by pod mrazivým povrchem číhala žhavá sopka.

„Hitch“ stavěl zápletky na tom, že nic není, jak vypadá. A věřil, že Grace není ledová princezna.

Ale ani mistr nečekaných zvratů netušil, jaký druh sopky Grace ve skutečnosti je. Před natáčením chladná profesionálka se v okamžiku, kdy se rozběhla kamera, změnila jako mávnutím proutku a režisérovy představy naplňovala takovým způsobem, který ho možná ani nenapadl. – Robert Lacey: Grace Kellyová, str. 129

Právě ten vnitřní konflikt mezi ledovou Grace a ohnivou Grace herečce umožňoval ztvárňovat všechny možné Hitchcockovy požadavky na sexuální eleganci u jeho postav. Režiséra proto velice zasáhlo, když Grace opustila Hollywood, aby se stala monackou kněžnou. V 60. letech ji naposledy zkusil přesvědčit, aby se vrátila na jeho film Marnie. Grace chtěla, ale její lid by nestrpěl, aby důstojná kněžna na filmovém plátně ztvárnila postavu psychicky narušené lhářky.

Hitchcock potom po zbytek života za Grace Kelly hledal náhradu. Ve svých filmech vystřídal Evu Marii Sant, Kim Novak, Janet Leigh a další krásky, ale žádná nebyla tak dokonalou ledovou princeznou jako Grace. Žádná nebyla tak dokonale chladná, ale přitom vášnivá. Zrádná, ale přitom k zulíbání. Ničitelka manželství, ale přitom dívka snů.

Co z toho vyplývá? Netrapte blondýnky trapnými vtípky o jejich inteligenci, mohly by vám to vrátit i s úroky.

(Při psaní tohoto článku jsem vycházel z perfektní biografie Grace Kellyová od Roberta Laceyho).