Jedna bitva za druhou - recenze filmu

DiCapriův „nejhorší“ film z pohledu výkonu byl Titanic, takže shlédnout cokoliv, v čem účinkuje, by nemělo být – nebo spíš nemůže být – fiasko.

Jedna bitva za druhou patří však či snad bohužel mezi díla, o kterých na konci nevím, co si mám vlastně myslet. Takže: Je to průšvih?

Dobře, nebudu vás napínat. Není. Ale…

Nikdy jsem nemusel Dextera. Dal jsem pár dílů a stačilo. Ptáte se, co má Dexter společného s „Ghetto“ Pat Calhounem aka DiCapriem? Vlastně nic a přitom něco. Mívám problém – nebo spíš nechuť – ztotožnit se se záporným hrdinou. Nebo spíš takhle: Miluju barvité postavy, protože nic na světě není černobílé. DiCaprio naštěstí není jasně záporný hrdina, i když nekope zrovna za Ligu Spravedlivých.

Prvních dvacet, třicet minut jsem byl na rozpacích

Tušil jsem průšvih. Jediné, co mě uklidňovalo, byla intuice. Mívám to tak: stačí mi dvě, tři scény a poznám, jestli jsem vyhodil za lístek peníze oknem, nebo do urny vhodil nesprávný. Intuice ani tentokrát nezklamala. V okamžiku, kdy děj udělal časový skok, začal nabírat spád. Také jsem se konečně mohl oprostit od minulosti a vnímat příběh z pohledu DiCapria jako otce. Pravda trochu vymaštěného, zamaštěného a zanedbaného, ale jinak milujícího a starostlivého.

Jediný spoiler:

Máma revolucionářka, černá gazela tak trochu hodně veselá v rozkroku vzala čáru. Leonarda nechala – coby bílého taťku, který měl revolty už plné zuby – i s malou Charlene jejich osudu. Už na začátku příběhu je divák obeznámen s faktem, že existují jisté pochyby o genetické shodě.

Je tomu tak nebo není?

Archetyp záporáka v pokročilém věku, ale stále s figurou, kterou by mohl závidět kdejaký třicátník, ztvárnil Hollywoodem téměř dobrovolně zapomenutý Sean Penn. Coby plukovník má důvod i po těch letech po DiCapriovi a jeho dceři jít. Dělá to s uvěřitelnou zarputilostí a občas pravda trochu na sílu, ale stále uvěřitelně. Rozhodně mi udělalo velkou radost ho vidět zase hrát.

Stejně tak se mi líbila postava senseie Sicaria. Tentokrát staršího, klidnějšího, uvolněnějšího a jako vždy nad věcí. Film se místy snaží vyvolat dojem černé komedie a Benicio Del Toro to svým podáním učitele karate jen potvrzuje. Nutno dodat, že DiCaprio mu sekunduje a nemáte přitom pocit trapnosti.

Napínavý závěr je hezky zpracovaný

Zvláště pak z pohledu kamery. O závěru z pohledu děje se to úplně říct nedá. Nepřekvapí, neurazí, ale zřejmě ani nenadchne.

Co se stane, až plukovník projde dveřmi jsem věděl naprosto přesně. Jak je to možné? Napsal bych to stejně nebo hodně podobně.

Musím zmínit Klub Vánočních dobrodruhů. Je tak surrealistický, až je uvěřitelný. Někdy mám pocit – hlavně podle toho, co se ve světě delší dobu děje – že musí existovat. Jinak to přece není možné!

Verdikt

Pocity oscilují někde mezi 75 až 82 procenty. Což není vlastně vůbec špatné. Pokořil DiCaprio podle mě hereckým výkonem Titanic? Za mě určitě ano. Z kasovního hlediska a příběhu tenhle film ale rozhodně excelovat nebude.

Leonardo je vyzrálý a zkušený herec a tahle role mu fakt sedla. Kdyby ji hrál někdo jiný, moje hodnocení by bylo zřejmě citelně horší.

Takže jak? Má cenu na něj zajít do kina?

Jo, jděte na to mrknout. Vyhozené peníze to nebudou.