Co doopravdy tvoří životní úroveň

Často si pleteme, nebo spíše dáváme rovnítko mezi peníze a životní úroveň. Podle mě je to hodně nepřesné měření.

Podle mého dlouholetého přítele se skutečná životní úroveň se měří kvalitou lidí, kterými se obklopujeme. Tohle mi kdysi řekl před dávnými lety. Z nějakého důvodu jsem si je vryl do paměti, přestože jsem tehdy zcela nedocenil hloubku jeho slov.

Peníze jsou jen nástroj, který negarantuje nic kromě možnosti volby. Stejně tak ale vysoká životní úroveň ve smyslu lidí kolem nás, ale automaticky neznamená životní štěstí. Peníze tedy budou vždy klíčem k osobní svobodě. Životní úroveň dohromady tvoří několik rovin.

Lidé.
Peníze.
Zdraví.

Lidi, kterými se obklopíme, si teoreticky od určitého věku můžeme zvolit sami. Říkám teoreticky, protože ne každý má ten komfort uvědomit si, že má na výběr. Leckdy je to prakticky i nemožné kvůli pokřiveným vztahům, zvláště pak v rodině.

Peníze neznamenají nic pro ty, co jich mají dost.

Vydělat peníze je pro jednoho snadné a pro dalšího celoživotní boj. Paradoxně na inteligenci a schopnostech zase až tolik nezáleží. Je to dané hezky po americku něčím, co se nazývá „state of mind“. Stav mysli v našich končinách má nepatrně jinou konotaci.

Zdraví má drtivá většina lidské populace ve svých rukou. Jistě, najdou se výjimky. Pokud nepatříte do skupiny osudem krutě znevýhodněným, je to na vás. Pohyb, strava, spánek. Známe to všichni, ale dodržují to jen někteří. Každopádně tahle rovina, která je prakticky „zdarma“ bývá nejdražší.

Když se však vrátíme k lidem kolem nás, ocitáme se na opravdové startovací čáře. Ti lide mají kouzelnou schopnost. Minimálně mají moc:

Přivést (k nápadu).
Povzbudit (k úspěchu).
Podržet (v těžké chvíli).

Na opačném pólu na nás mohou mít destruktivní vliv. Je až neuvěřitelné, jak málo si to uvědomujeme. V toxickém prostředí se nejspíš dočkáme:

Degradace (vlastních snů).
Deformace (vidění světa).
Deziluze (ztráty ideálů).

Lidé mají větší vliv než samotná motivace. Silnější člověk dlouhodobě degraduje v toxickém prostředí, slabší naopak může růst v dobrém.

Lidé kolem nás nastavují laťky normality a tolerance. Ovlivňují naše hodnoty, a z nich vycházející chování. V neposlední řadě i naše ambice.

Ne ne, kdepak, ty naše ambice vážně nejsou jen naše.

Hluboce se zamyslete.

Aha!?

Luxus se nepozná jen podle toho, co si můžeme koupit, ale podle toho, co si nemusíme nechat líbit. Skutečný luxus je hlavně klid. Mít možnost přemýšlet, tvořit, nebo jen mlčet. Tohle nevzniká z peněz, ale z kombinace svobody – které nám peníze umožňují – a správných lidí kolem nás.

Úspěch se dá vydřít. Bez kompatibilních a zdravých vztahů to bude jen dobře zaplacené osamění. Šťastní jen kvůli úspěchu být nedokážeme.