Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

MJ

Domnívám se, že pointa může být v tom, určit kde končí svoboda jednotlivce a kde už začíná svoboda někoho jiného.

Veřejný prostor má určitá psaná pravidla a ty by se měla vymáhat. Vymáhání těch nepsaných je asi takřka nemožné, neboť dnešní společnost je z mnoha důvodů mnohem méně homogenní než byla dříve.

Pro mě je řešením chodit tam, kde chování ostatních je v limitu mé tolerance. Místům kde je tomu jinak se vyhýbám a "ušlé požitky" řeším jinak, či je oželím.

Každý se musí sám rozhodnout jak bude takové situace řešit a pokud se pohybuje v mezích zákona, je vše asi nejspíš v pořádku.

0 0
možnosti
RJ

No, řešení to rozhodně není. Jen pragmatické rozhodnutí. Nikdo z nás asi nepůjde dobrovolně třeba do Chánova, nebo do muslimských čtvrtí kdekoliv.

V podstatě si sám odporujete tomu co jste napsal v prvním a vlastně i druhém odstavci.

0 0
možnosti
Foto

Autor si chce v klidu chroupat popcorn a šustit pytlíky s různými pamlsky během promítání, srkat nahlas brčkem kolu, a nějaký hulvát ho ruší šeptaním.

Zameťte si před vlastním prahem, autore.

1 1
možnosti
RJ

Jsem o generaci starší. Vychováván ve stylu chovej se tak jak by jsi chtěl aby se ostatní chovali k tobě. Takže nepřekážej, respektuj ostatní. Výchovu k tomu, že se za komančů nesmělo mnohé říkat pomíjím, jsme 35 let po.

Doba zdůrazňuje individualismus, práva každého na téměř cokoliv.

Nicméně to nemá mnoho společného se řekněme sociální interakcí.

Žiji ve Skotsku, takže zemí nepostiženou komunismem.

V kině si připadám jak na koncertě populární skupiny.

V obchodě je daní zábrany zcela automatické a ještě následuje automatické Thank you.

Je zcela normální, že se někdo "zakecá" na tom nejblbějším možném místě, na excuse me je reakce oh, yam sorry.

Lidé dnes prostě nejsou vychováváni k přemýšlení o tom, zda náhodou někomu nepřekážejí. Jedno jak.

Zda je to dobře nebo špatně nevím, zvykl jsem si, že pokud mi někdo nebo něco vadí, prostě na to upozorním a v drtivé většině případů se mi dostane omluvy.

3 0
možnosti
  • Počet článků 9
  • Celková karma 6,30
  • Průměrná čtenost 177x
Ajťák, spisovatel, YouTuber a bloger v jednom. Zajímám se o technologie, seberozvoj a všechno, co pomáhá zlepšit produktivitu. Mám slabost pro filmy a seriály, které mají co říct, a pro hudbu 80. a 90. let. Jsem fanda do motorek, fotografování a objevování nových míst. Kromě psaní románů a blogů natáčím videa na YouTube o všem možném. Víc o mně najdete na mých osobních stránkách.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.