Také jste si objednali práci, službu a setkali jste se s nekvalitním, diletantským provedením od profesionála s učňovskou i vysokoškolskou kvalifikací? Také slýcháte postesky zaměstnavatelů, že nalézt kvalitního zaměstnance je velký problém? Že absolventi středních škol i učilišť neumí základy, které od nich praxe vyžaduje, že sami necítí potřebu učit se a zvyšovat si profesionalitu? Že je nezajímá odvedená práce, ale pouze výplata? Také vás to překvapuje, když maturantů i vysokoškoláků přibývá geometrickou řadou?
Když se zeptáte lidí ve svém okolí, kdo za to může, pravděpodobně nejčastěji uslyšíte odpovědi: „Může za to společnost. Může za to škola. Můžou za to rodiče i politici.“ Odpověď na to, kdo a co je to společnost přesahuje rozsah tohoto článku. Zde uvedu stručný abstrakt: Od r. 1991 jsme svědky privatizace společenského vlastnictví výrobních prostředků i přírodních zdrojů a to v době společenské anémie, kdy nové zákonné normy nechránily prospolečenské, humanistické hodnoty a tak společnost plynule vstoupila do éry raného spotřebního kapitalismu, ve kterém jsou peníze prostředkem k moci a moc zpětně umožňuje rozmnožení peněz. V takové době peníze a materiální vlastnictví, určují sociální status člověka ve společnosti. Média a reklama podporují dojem, že základem svobody je neomezený konzum zboží a zábavy, že svoboda je o nároku na uspokojení vlastních potřeb a nerespektování jakýchkoliv hranic. Reklama využívá přirozené lidské lenosti a nabízí lidem vše snadno a rychle; kvalitní práce, kultivovanost a slušnost přestává být cestou, která zajišťuje sociální status. V té věci ani česká justice a byrokracie nejsou opěrnými pilíři...
Jak to souvisí s tragédií současného školství? Přímo. Bezplatný systém školství zcela odporuje pravidlům, které fungují v ostatní společnosti a vytváří v dětech iluzi, že v životě je možné brát, aniž by bylo třeba cokoliv odevzdat – když neplní školní povinnosti, nerespektují učitele, nepřijdou o žádnou hodnotu, která je pro ně důležitá.
S obsahem sousloví povinná školní docházka je spojeno několik úskalí:
- - žák do školy musí docházet, aniž by chtěl a všichni víme, že motivace je pro dosažení kvalitního výsledku rozhodující. Musí-li člověk něco dělat, většinou to nedělá s radostí – tak to funguje.
- - žák ze spádové základní školy nemůže být vyloučen za žádných okolností. Žáka ani rodiče není možné přimět k aktivní angažovanosti na výchově či vzdělání.
- - učitel má zajištěny klienty a tak není motivován k rozvoji profesionálních pedagogických dovedností.
Tragédie školství plynule pokračuje i na středních školách, kde rozhodujícím deformujícím faktorem je boj o dotaci na žáka, který započal, když se mezi studenty začala projevovat lajdáckost, lenost, ignorantství, absence a škola nepřistoupila k vylučování takových studentů. V současné době je vylučování studentů sice častější, ale stále symbolické. Populační pokles mladistvých a feminní přístup tuto situaci jen umocňuje.
Přímým důsledkem výše popsaného je, že se žák, s drzostí náležící k mládí, stal vládcem školství, což odporuje společenskému řádu. Takové uspořádání je pro společnost přímo destruktivní.
Společenskému řádu prospívá to, když poskytovatel služby je zodpovědný přímo platícímu klientovi v konkurenčním prostředí. V rámci vzdělání by to znamenalo, že rodič zadá zakázku učiteli ohledně vzdělání a výchovy svého dítěte a učitel se může rozhodnout, zda taková zakázka je pro něj akceptovatelná a za kolik. Tím se rodič a učitel stávají partnery pro výchovu a vzdělání mladé generace.
Stát by mohl kontrolovat dosažené vzdělání státními zkouškami různých úrovní tak, jak to funguje např. při státnicích z cizích jazyků nebo již nyní při skládání zkoušek u dětí v domácím vzdělávání. Kvalitu vzdělání však nejlépe prověří praxe. Stát by mohl vzdělávajícím se dětem a mládeži vyplácet dávky obdobně, jak to zavedl v oblasti péče o invalidy a důchodce - příspěvky na nemohoucnost.
Státní školství a povinná školní docházka již splnila poslání, které mělo, když povinnou školní docházku zavedla Marie Terezie.
A proč k rozpuštění současného školství nedojde v nejbližších 80ti letech? Protože rodiče, učitele i politiky spojuje strach. Každý se sice bojí něčeho jiného, ale na tom nezáleží. (A také ve školství není předpoklad takového toku peněz jako ve zdravotnictví, které je spojeno s farmaceutickým průmyslem).
Připojuji odkaz na soukromou školu, která vznikla v podstatě na přání rodičů: http://www.klicek.cz/klicek-o-skole/obecne-informace a dodávám, že náklady na chod této školy školné od rodičů nepokryje.
