Kde se vzala máma samoživitelka?

       Je možné považovat mámu samoživitelku za  vývojovou etapu k rovnocennému partnerství? Uvažujeme-li o ženě, nelze přehlédnout její funkci matky. Tato role bývá po staletí pro ženu tou nejdůležitější a nutno přiznat, že pro přežití lidstva je to funkce zásadní. V průběhu století se žena i v této roli proměňovala. Od 19.století postupně docházelo k individualizaci ženy a k narovnávání vztahu mezi mužem a ženou.

       Významnou součástí tohoto procesu  bylo to, že žena se stala rozhodující osobou pro výchovu, byla a je nositelkou postojů a vzorců chování pro své děti. V důsledku toho např.docházelo a dochází v rodinách i společnosti k uvolňování pozitivních i negativních emocionálních projevů, ke kladení významu na emocionalitu v životě, nelze opominout ani přímý vliv na formování osobností dětí.

     Dcery otců z generace „Marvana, Sováka“ (viz.minulý článek) začaly vnímat, rozvíjet a realizovat svou individuální sílu. Věděly, že chtějí mít jiné, lepší manželství než jejich mámy. Uvědomovaly si svou samostatnost včt. schopnosti postarat se o své děti bez jejich otce.        

     Začalo se stávat, že ženy s dětmi zůstávaly samy s pocitem, že otec jim byl vzdálený a manžel je zklamal příp. opustil. Svůj žal, často i zlost na muže předávaly někdy vědomě jindy nevědomě svým dětem.         

     Mámina přirozenost je chránit své potomky vždy, všude a co nejdéle (to je lidská specialita, ve fauně to tak není).  Takový způsob výchovy má za následek, že dítě neumí překonávat překážky,  že chce vše za nic, což je pro život zcela destruktivní princip (který mmj. realizují rakovinné buňky). Takové dospělé dítě, stále očekává, co dostane, necítí plnou zodpovědnost a často vidí viníky za své neúspěchy mimo sebe (rodiče, politiky, zaměstnavatele, partnera). Pro dceru a syna zmizení otce v průběhu dětství má trochu odlišný důsledek.         

      Synové těchto matek kolísají ve vztahu ke svým otcům a sami moc nevědí, jak si poradit se svou mužností, v této souvislosti je samozřejmě u nich rozkolísaná  sebeláska a sebepřijetí. V důsledku toho mívají potíže s akceptací i přirozených autorit ve společnosti, s akceptací společenských norem, což často rozvíjí chaos v životě.  Často vnímají, že pro matku jsou velmi důležití, že ji nemohou opustit, protože by ji ranili, a také ji opustit nechtějí, protože samostatnost je náročná a nepohodlná. Někteří synové vzdorují očekávání matek, což je etapa k samostatnosti důležitá, avšak není svobodnou a zralou dospělostí. A jakými bývají partnery svým ženám? Často očekávají od své partnerky bezpodmínečné přijetí a akceptaci svého jednání. Mnozí z těchto mužů často vnímají partnerčinu potřebu spolupráce v péči o vztah či rodinu jako zátěž, tlak a jako její snahu o nadvládu. Jiní muži rádi přijmou managerské schopnosti své ženy a nechají se zahrnout její vládou, snad z pohodlnosti, snad ze strachu.  A jsou i tací, kteří nepřestávají hledat cestu k harmoni se sebou, s partnerkou (učí se, pozorují a třeba zajdou i k psychoterapeutovi či na inspirativní seminář).  

      A co dcery? O nich a o důležitosti konfrontace s rodičem stejného pohlaví příště.