Živote, jsi to ty?

S každým probuzením přichází poznání. Já žiji. A tak by člověk očekával, že při usnutí bude opak pravdou. Není, to jen sny jsou dalšími z životů, které nám byly dány a je jen na nás, zda-li v hororu, či lásce budeme je žít.

Nebojím se tě, a přeci z tebe mám strach, živote můj, jsi přízrakem, rájem, i peklem, a mou cestu vedeš si, kudy ty chceš, ukazatelem jsi ty sám, a sám jsi počátkem i cílem bloudění a změna, která provází tě je změnou noci v noc a dne v den, a jazýček vah, ostří nože, struna rozřezávající chodidla i dlaně, vepsaná cesta a cesta bez map.

Krev proudící žilami není ovlivněna změnou pohybu, a řízneme-li se, tryská ven a poslední kapka znamená rudou růži. Trny zmizely cestou a cesta jest pokryta okvětními lístky a květy jsou na obzoru skryté v červáncích nového dne, zlatá nit nezestárne, jen pustí si pásku na oči a skryje svou zář pod vějířem stínu věčnosti, a jen modrý pták zazpívá nad jejím jasem.

Lovci orchidejí a krabičky s amputovanými květy ční ve výlohách květinářství a umělé květiny a půda a zase jen plast