V úvodu jsem si dovolil parafrázovat název knihy pana Moodyho a zároveň otázku, kterou každý z nás alespoň jednou vyslovil, či zaslechl. Zatímco pan Moody a většina z Vás má tuto otázku spojenou s živými bytostmi, já bych se rád věnoval věcem neživým, které často mají život jepičí.
Kolik z Vás se někdy zamyslelo nad tím, zda-li obaly patří po spotřebování jejich obsahu do odpadkového koše? Věřím, že většině minimálně jednou tato myšlenka prolétla hlavou.
Kolik z Vás však dalo tento, či tyto obaly stranou a našlo pro ně uplatnění?
Ačkoli si myslíte, že Vás moc nebylo, vyvedu Vás z omylu.
Jako dítě posledního čtvrtletí minulého století, narozené v ČSSR, zemi již dnes neexistující, jsme měli jiné starosti než se zabývat tím, zda-li obal vyhodím, či nikoli a i přesto téměř každá rodina měla doma skleničku od Francouzské hořčice. Jednak to byl symbol znamenající "my na to máme" a jednak to byla sklenička, z níž se po jejím vyprázdnění, vymytí a slepení nálepky, velmi dobře pilo. Sklo bylo kvalitní, sklenička pevná a dno silné.
Druhým rozšířeným příkladem bylo použití Plechovek od nápojů na stojánek na tužky. Čím exklusivnější "pixla", tím hodnotnější stojan na tužky a stačilo k tomu vypít obsah, odstranit horní víko, kleštěmi začistit okraje, případně zabrousit. Musel se dát velký pozor, aby nedošlo k poškození vnější části a potisku, to by totiž celou práci degradovalo.
A někteří tyto skleničky, či sklenice od kompotů a další po spotřebě obsahu nevyhazují ani dnes.
Postavíte-li však virtuálně vedle sebe obaly, které znovu využijete a ty které letí rovnou do koše, poměr bude nevyvážený. Ca 99% totiž v koši končí bez dalšího uvážení.
Obaly tvoří, mimo jiné, největší podíl v generovaném odpadu domácností a to je dostatečný indikátor.
Co teprve v průmyslu. Zatímco doma vygenerujete stovky kilogramů odpadu, v průmyslu se jedná o tisíce a miliony tun. Velkou částí z nich tvoří i produkty nazývané JEDNORÁZOVÉ OBALY.
Jejich jednorázovost není daná poškozením, či nemožností tyto znovu použít, jen se často z ekonomického hlediska, vracení původnímu majiteli a dodavateli nevyplatí.
"Na rozdíl" od domácností, mají podniky povinnost vedení evidence odpadového hospodářství a nejenom to, závody musí vést i tzv. obalové hospodářství, což je část, kterou spravuje již řadu let v ČR společnost EKOKOM, vybírající od svých oveček, které nemají na výběr, poplatky za obaly uvedené na trh a za obaly které naopak v závodech svůj život ukončí.
Společnost EKOKOM, ač se tváří jako ochránce přírody a ekologická společnost, však nedělá nic jiného, než spravuje tabulky, které dostává, a nechává přes sebe téci prostředky, které by měli sloužit k práci s odpadem z obalů. V žádném z jejich materiálů, ani jednání, však tato společnost neuvádí doporučení znějící
GENERUJTE MÉNĚ ODPADU Z OBALŮ či POUŽÍVETE OBALY VÍCEKRÁT
Takovýto postup by totiž mohl výrazně snížit profitabilitu společnosti a jejích přidružených subjektů majících vliv na stoupajícím množství odpadu, ne na opaku.
Jestliže by totiž byla činnost a práce, která se tak hrdě prezentuje zeleným logem, plně funkční, nevadilo by, že se používají nadále plastové tašky. Tyto by totiž nekončily v lesích, vodách, na polích a v oceánech, ale byly by správně zprocesovány a dostaly by se zpět do materiálového toku. Zastavením jejich distribuce, a hysterii kolem škodlivosti těchto obalů, se totiž jen odvádí pozornost od skutečnosti, že společnosti mající na starost zpracování odpadu a jeho management, nevykonávají svou práci důsledně.
Lidé si nechávají zakrýt oči. Nevědomost je pohodlnější a raději platí, čím dál více za "popelnice", než aby se zamysleli nad možností změny.
Naštěstí nejsou všichni stejní a začínají (na rozdíl od politiků) nejen o změně mluvit, ale tuto i realizovat.
Ano jsem jedním z nich a nestydím se za to. Skutečnosti, které vidím v závodech, ale i ve městech a obcích nejen v tuzemsku, ale i zahraničí mi ukazují, že akce je důležitá. Je však k ní třeba mít nejenom kuráž, ale i otevřené oči.
Pravidelní čtenáři mého blogu měli možnost se podívat na mé Novoroční Video přání, kde jsem ukázal, že aplikace prevence vzniku odpadu, není obtížnou činností. Stejně tak jim možná vytane na mysli článek, kde jsem zmínil, že i při zavření celé továrny, se lze bránit vzniku odpadu.
Protože vybudování SVĚTA BEZ ODPADU jsem si zvolil jako hlavní cíl svého podnikání, budete se s ním v mém blogu setkávat i nadále a doufám, že pro Vás bude inspirací nejen k vlastní akci, ale i k naší vzájemné spolupráci.
Na závěr mi ještě dovolte dotaz.
Už jste někdy koupili do kanceláře, domů, či do dílny Stoličku za 70 Kč, či zahradní set se dvěma stoličkami a stolem za 200 Kč a přitom se nejednalo o seriové plastové výlisky? Myslím, že se to mnohým nepovedlo.
Nedivím se. On totiž trh podobné věci nenabízí. Trh lze "utrhnout" či spíše "utržit" co největší marži a zisk, tak proč by ho měla zajímat komplikovanější cesta, se kterou je druhý život obalu spojen.
Já nejsem trh a získané prostředky a zisky jdou zpět na rozvoj projektů budování světa bez odpadu, a proto se nebojím podobné nabídky činit. Ne proto, abych byl pod cenou všech ostatních produktů, či abych si na jednom kuse vydělal na oběd v luxusní restauraci.
Ne. Můj cíl je jasný, vybudovat svět bez odpadu a rozdělit získané prostředky mezi ty, kteří k dosažení tohoto cíle pomohli. Proto nabízím výrobky, které svou přidanou hodnotu nesou nejenom v tom, že se jedná vždy o ruční práci a uplatnění minimálně 85% materiálů z procesu INDUSTRIAL UPCYCLING, ale i v tom, že se výrobek a materiál, který tento obsahuje, nemusel stát odpadem, ale mohl sloužit dál.
Kupujete si budoucnost svou i svých dětí a to je věc, která nemusí stát miliony. Proč kupovat kartonovou krabičku za 18, 20 a více korun, když ji můžete pořídit za 9,-Kč/ks.
