V tuzemských mediích se ve vlnách objevují články o tzv. MOBBINGU, v některých případech i BOSSINGU. V překladu do češtiny, bych tento výraz asi nejblíže přiblížil slovem šikana a to šikana pracovně-psychická. Myslím, že ji zažili mnozí, a i když ji v daný okamžik takto nevnímali, zpětně si možná řeknou. I JÁ?
Máme v kanceláři nováčka, resp. novicku a nebyla v práci ani den a už jsem si na ni zasedl.
Všechno to začalo nenápadně.
Nejdříve to bylo seznamování. Jako majitel společnosti jsem, na rozdíl od jiných, nenabídl hned tykání. Nemám tykání na pracovišti rád a připadá mi, jako kdyby tato forma komunikace nebudila dostatečnou úctu k práci druhé osoby.
Vykám jak svým podřízeným, tak i dlouholetým obchodním partnerům. Vykám tchyni i tchánovi a to i přesto, že mi tykání mnohokrát nabízeli. Vykám paní, která se stará o čištění kanceláře, stejně jako lidem v nouzi, prodávajícím na ulici Nový Prostor.
Vykám, ne proto, abych se povýšil, vykám z respektu k práci a životu těch druhých.
Vykání bylo vzato jako standard a nikdo v mém okolí se mu nediví.
Bez problémů se mi podařilo i nového člena společnosti přesvědčit, že bude třeba změny postoje. Bude se třeba ohnout a to ne kvůli úkloně, ale kvůli tomu, aby funkce pro kterou byla určena, byla splněna.
Úplně dobrovolné to ohnutí nebylo (to musím přiznat) a bylo třeba použít i donucovací prostředky, ale nakonec jsme se pochopili a najednou tu byla. Úplně nová, jiná, přesně taková jakou jsem ji viděl ve svých představách.
Je sice pravda že v prvních okamžicích se jí rozjížděli nohy nervozitou, ale pevné lanko splnilo účel, o kterém si myslím, že ani nesnilo.
Měla krásný tvar. Tak krásný, až se mi zatajoval dech. Geometricky přesné křivky ladili s rovnými zády a byly tak lákavé, až jsem neodolal, a usedl na její klín.
Přiznám se, že se mnou šili všichni čerti a díky jejich práci s jehlou a FESTNITí, jsme dotvořili novou ikonu.
Ikonu pracoviště a kanceláře, výstavní kousek, který obdivuje každý, kdo vstoupí.
Jestli je výše uvedené MOBBING, či BOSSING nevím, co je mi však jasné, je skutečnost, že její přítomnost mne hřeje u srdce, stejně jako představa dalších, které ji budou následovat.
A abych nezapomněl. Jmenuje se Klárka.
