Zahořklost státníkova

Pan Václav Klaus se řadí svým prezidenstvím mezi vrcholné státníky. Prezidentem již sice není, ale jeho moudra a kopání do lidí kolem sebe, zůstalo. Čím déle je daná osoba po smrti, tím více je možné si rýpnout a přiznám se, že článek o panu Václavu Havlovi jako komunistovi, rýpl i do živých, například mně.

Pan Klaus byl a zůstával nadčlověkem. Na rozdíl od bodrého zemana z Moravy, se cítí být intelektuálním vůdcem. Bohužel si neuvědomuje, že lidé, kteří mu naslouchali, tak činili z důvodů ekonomických výhod, které jim vědomě či nevědomě přinášel, ne pro jeho nebetyčnou moudrost.

V každém případě je rozhovor pouze PR aktivitou ke špatné knize. Nevím, jestli jí pomůže, ale jistě se prodá o pár kusů víc i dalším zatrpklým obyvatelům české kotliny.

Dnešní článek je ideálním příkladem pro vysvětlení českého rčení

Po bitvě je každý králem

Mně však napadá ještě jedno rčení, které jsem v průběhu svého zrání a zkušeností lehce modifikoval, toto zní

Český král, do boje nikdy neutíká

Je to tak. Hned v prvním odstavci nenechává druhý prezident na tom prvním nitku suchou. Přesvědčte se sami:

Ve své nové knížce „Chtěli jsme víc než supermarkety“ se vůči Václavu Havlovi poměrně ostře vymezujete: „Havlismus nebyl schopen vytvořit politickou programovou alternativu. Chtěl kázat, poučovat, nechat se oslavovat. Byl schopen bourat, nikoliv tvořit.“ Co Václav Havel boural? Všechno. 

On prostě nechtěl společnost, jakou jsme chtěli my. On nechtěl politickou demokracii standardního typu. On nenáviděl politické strany. On chtěl svá milovaná hnutí. A zásadním způsobem odmítal tržní ekonomiku, ač si myslím, že z ní sám osobně velmi tyl. On ale prostě nechtěl trh. Možná si vzpomínáte na jeho výroky, že trh je hokynářství. To byl nepřetržitý ideový souboj s tímto pohledem na svět. Museli jsme si probojovávat spoustu věcí, u kterých jsem si ani nemyslel, že to bude potřeba.

Překvapuje mne, proč moudrý ekonom nekandidoval na místo prezidenta místo pana Václava Havla, který sice nikdy o post prezidenta nestál, ale byl jediným a to zdůrazňuji JEDINÝM PREZIDENTEM, KTERÝ NAŠI REPUBLIKU SKUTEČNĚ REPREZENTOVAL. Jeho následovníci totiž reprezentovali a reprezentují jen sami sebe.

Při druhém čtení svého textu jsem si uvědomil, že už název další publikace z pera druhého prezidenta, ukazuje základní pravdu, kterou je skutečnost, že všichni následovníci prvního prezidenta jen „CHTĚLI VÍCE“ a dle toho naše zem dnes vypadá.

Proč by měl být prezident ekonomem? Proč by měl být prognostikem? Proč by měl být vojákem?

Není náhodou úkolem vlády a armády politiků a poradců, aby oni vykonávali svou odbornost? Považoval bych za logické, aby odborníci vykonávali odbornou práci ve svých oborech. Prezident by měl reprezentovat stát, zemi i národ, který ho zvolil a který vede.

Za rozmachem supermarketů nestojí, jak se snaží dokázat bývalý druhý prezident, pan Václav Havel, ale stojí za ním ekonomové, politici a další lidé, kteří hodnotu člověka vyčíslují jen ve finančních objemech, ne v jeho charakteru. Ten je často postaven na druhou kolej.

Pan Prezident Václav Havel, je jediným, kdo si zaslouží, aby jeho titul byl psán s velkým písmenem na začátku slova, protože pokud si dobře vzpomínám, nebyla cílem jeho činnosti výše schodku státního rozpočtu, ale faktické vedení lidí ke změně přístupu od Já k My.

Od Sametové revoluce uběhne v tomto roce 25 let. Díky posledním 11 letům "ekonomického vedení" se však přísloví typu "Kdo nekrade, okrádá rodinu", dostává opět mezi standardní přístupy občanů, kteří zde žijí. 

Politik, včetně toho vrcholného, kterým je prezident, by měl figurovat v pozici přirozeného Leadra (bohužel český ekvivalent vůdce mi nepřipadne adekvátní), člověka který svými vlastními činy a konáním ukazuje, že není nadčlověkem, ani tím kdo stojí za blahobytem, protože vše co jej tvoří, vyrobil vlastníma rukama a vymyslel vlastním mozkem, ale že je jedním z občanů.

K tomu, aby mohl svou funkci tímto způsobem vykonávat je prezident zbaven existenční nejistoty. Na rozdíl od jiných občanů našeho státu má zdarma bydlení, auto, dopravu, hrazené veškeré náklady pro sebe a svou rodinu a k tomu všemu ještě zajímavý plat a jistotu doživotního zabezpečení.

To co stačilo Panu Prezidentu Václavu Havlovi, však nestačilo žádnému z jeho následovníků, druhého prezidenta nevyjímaje. 

Netvrdím, že Pan Prezident Václav Havel byl dokonalý, to totiž není nikdo. I přes své působení v prezidentské funkci však zůstal člověkem a to se o jeho následovnících bohužel říci nedá.