VODA a k čemu?

Letos na jaře jsem se zúčastnil jedné z konferencí na téma udržitelnost organizované neziskovou organizací a nezapomenu na slova pracovnice sponzorské firmy, která svou přednášku začala slovy "VEOLIA pro Vás vyrábí vodu"

Po této větě měl sice být slyšet ohromný aplaus všech 30 účastníků, ale protože jsme v Čechách, byla slyšet jen jedna osamocená rána, kterou způsobil kámen, jenž mi spadl ze srdce.

Od toho okamžiku, až do konce samotné přednášky, tedy po dobu ca 30 minut byla má tvář opatřena úsměvem a oči jiskrou štěstí. Bohužel jsem se pak o tento pocit sám připravil a to jednou ze svých otázek, která zněla:

"Dobrý den, jmenuji se Michael Rada a rád bych Vás požádal o upřesnění, jak VEOLIA vodu vyrábí, protože to je přelomová informace, kterou bychom měli šířit dál."

Nebyla to však otázka, ale po ní následující odpověď, která úsměv i jiskru nechaly vyhasnout.

"Já jsem to tak nemyslela, to bylo jen přirovnání"

Prostor na další mé dotazy byl tímto skončen a já pochopil, že od této firmy, ani dalších, které živí síla průtoku, se návrhů na efektivnější ochranu vodních zdrojů a hlavně smysluplné využívání každé kapky vody, nedočkáme. Jejich profitabilita totiž souvisí s plýtváním, neboli odpadem, čím více se vodou bude plýtvat, tím větší tyto firmy budou mít zisky.

Na tyto myšlenky jsem si vzpomněl při čtení nedělního článku publikovaného na iDNES, který nese název "Vodu si musíme šetřit na extrémní sucho. Pomáhají i žížaly, říká Cílek"

Pana Václava Cílka neznám, ale z rozhovoru, který s ním udělala redakce iDnes jsem vyčetl, že je Geologem. Od Lunárních hornin se propracoval až k vodě a já si dovolím ve svém článku začít tím, čít rozhovor skončil, tedy poslední otázkou a odpovědí:

Otázka: Mohou něčím přispět lidé ve městech? Pomohlo by šetření vodou:

Odpověď: To je neurčité. Pokud budete šetřit vodou, pak Vám firmy vodu zdraží, protože musí být ziskové.

V této odpovědi je vše co potřebujeme vědět při rozhodování o tom, zda-li máme čekat na změnu v přístupu k vodě a její spotřebě ze strany těch, kteří "VODU VYRÁBÍ" jako společnost výše uvedená, či nikoli. Odpověď je jasná. Změnu očekávat nemůžeme a zůstaneme-li i nadále takto bláhoví, pak brzy budeme i mrtví, protože uschneme.

Očekávat změnu od politiků, také nelze. Protože oni jsou pravidelně zalévání zdroji vyráběné vody a stejně jako u odpadů, kouření, výstavby na zelených loukách, jejich zájem není ve změně, či snížení poškozování přírody a zdraví, ale v jejich navýšení, protože čím více negativ, tím více peněz do vlastních kasiček rozmístěných na správných místech, často mimo republiku a hlavně tím více projevů o důležitosti akce a vlastních politických rozhodnutí a židlí.

Pan Cílek, mimo jiné zmiňuje ještě jednu zajímavou spojitost, kterou je činnost žížal a výsledků jejich práce na udržitelnost vody v krajině. Protože jsem o tématu emigrace, resp. vyhlazení žížal již psal, dovolím si několik témat zopakovat.

1. emigrace, resp. vyhlazování žížal je cílenou a dlouhotrvající akcí
2. největší podíl mají chemická hnojiva těžká technika
3. a samozřejmě i monokulturní pěstování plodin bez ohledu na charakter půdy a prostředí
4. země živitelka se stala dojnou krávou pro zisky a často jde jen o to splnit dotační limit, než o to živení, to se stává druhotné, až když řepka již není třeba
5. množství žížal na poli hnojeném nejen jedy z továren pana ministra financí je až 1000x nižší než u polí hnojených přírodními hnojivy
6. výnos na těchto polích je pak několikanásobně nižší
7. některá přírodní hnojiva vzniklá například vermikompostováním, jsou feromony, jenž dokáží žížaly dostat zpět, dobrým příkladem může být FLORIUM apod.

Důvodem proč se zachovává moderní způsob dotačního zemědělství je prostý, za hodně peněz, málo muziky a hlavně se nepředřít. Čas strávený nad psaním dopisů a mailů a přípravou dotačních formulářů je totiž možné strávit v kanceláři, či pod střechou a není nutné si obouvat gumáky a na rukou nechat udělat mozoly. Proč se dřít jako otcové a dědové, když stačí úředničit jako soudruzi, kteří pomalu rozmrzají ze své porevoluční hybernace aby obsadili své opuštěné posty ve vedoucích stranických organizacích, na ministerstvech, na ministerských křeslech a všude, vždyť

"ONI RUKU NA STVRZENÍ SÁZKY NEPODALI A PROTO ONĚCH DESET MILIONŮ, BYL JEN VTIP"

Jedno české přísloví říká, „Peníze budou a my nebudem“. Jedno nové by mohlo brzy znít, „Voda nebude a peníze za ní nám budou prd platné“.

K profitu z vody jen maličkost, čím méně jí bude, tím bude dražší. Platí to stejně stejně i u stromů v lese, nezastavěných polí a luk a čistého vzduchu a proto je třeba plýtvat, ničit, tvořit odpad, aby chudákům investorům a politikům nebylo do pláče nad ztrátou tak krásných a lehkých zisků 

Jedna jízda místy patřícími přírodě - kdysi