Politici investují. Rádi a hodně. Je jedno, jestli do infrastruktury, která jeví se za pár let horší, než kdy před tím. Či do kompostérů, neřešíce co pak s vyrobeným kompostem. Nebo do evidencí, databází a rejstříků. Občan by řekl
že vědí, co dělají, ale opak je pravdou.
Často je tím jediným co vědí, částka všimného, která jim přistane na některém ze soukromých účtů.
S ohledem na skutečnost, jak Vás zaujali dluhy, věřitelé a dlužníci, se pojďme podívat na jednu z takových databází, která už stála desítky milionů, a je úplně na nic, respektivě slouží k něčemu zcela jinému, než bylo deklarováno.
V době požadavku na její vznik se totiž mluvilo nejčastěji o ochraně věřitelů, ale i dlužníků, kteří by neměli míti snadnou cestu k dluhům násobeným a vícečetným.
Dnes po pár letech se ukazuje, že tento ochranný nástroj je bezzubou šelmou, kterou si pod krkem rádi hladí lichváři, kteří z jejích výkalů loví své nové ovečky.
Není to ani 14 dní, kdy jsem popisoval příběh 74 letého otce rodiny, gamblera a alkoholika, kterému se podařilo zadlužit celý rodinný majetek a to nejen společný, ale i ten dětí a vnoučat. A to i přes rozvod iniciovaný ze strany o dva roky starší manželky, kterou léta okrádal.
Když jsem na článku pracoval, udělal jsem si analýzu historie půjiček a nestačil jsem se divit.
Již od roku 2013 byla poskytována jedna půjčka za druhou a to bez ohledu na nesplacení předchozí.
Jak to?
Copak nemáme Registr Dlužníků? Či jich neexistuje dokonce několik?
Copak se ti dobrodinci nepodívali, zda-li nemá daná osoba dluhy, než jí půjčili další peníze?
Jsem si jist, že se podívali a k tomu si ještě rozžhavili telefonní linky a dráty vlastní infomační sítě, aby zjistili nejen, že dluhy má, ale i to, že je nikdy nesplácí včas, a navíc podepíše i bianko směnku, jen aby měl na pivo a sázení.
Informace dostanou i díky databázi zaplacené z peněz občanů, naservírované přímo na zlatím podnose, a to včetně jména, adresy, a dalších nezbytností nutných k tomu, aby svou oběť vystopovali včas na to být na místě, až bude zase chtít půjčit.
A pak se jede k soudu, stačí totiž jen trochu nátlaku, případně fyzického a psychického násilí a dlužník, podepíše všechno, co mu jen dají podepsat, jenom aby měl klid a mohl si dále vypůjčit. Zákon totiž říká následovné:
JE právem dlužníka nebo insolvenčního správce, POPŘÍT některou z přihlášených pohledávek, kde například se dalo uvažovat o nemravném úročení dluhu nebo vysoké smluvní pokutě, popřípadě proto, že dlužník již v dotčenou dobu byl veden například v Nebankovním registru klientských informací či v registru SOLUS (jakož i určitě v BRKI – Bankovním registru klient. inf.) a bylo povinností věřitele k tomuto žadateli o úvěr tak přistupovat (a úvěr neposkytnout).
Bohužel dlužník, o tomto nejen, že si není vědom, ale nátlak na něj vyvíjený, je skutečně takový, že by mu to bylo úplně jedno, stačí mu jen, když už bude moci býti pryč z kanceláře, či dokonce soudní síně.
Proč nepopře „neadekvátní dluhy“ insolvenční správce, který na to má také právo? No asi proto, že jeho odměna se Váže na celkovou vymoženou částku a popřením, by si ji snižoval, tak proč by to dělal.
Dlužník to má snadné. Ono přeci jen s vyraženými zuby se špatně jí a s přeraženými žebry i špatně dýchá a je-li Vám přes sedmdesát, už budete jen kývat a kývat a kývat, jen abyste "na schodech" zase neupadli.
Je škoda, že soud, ve své činnosti, podobné věci nechává stranou, a tím z mého pohledu i otázku legálnosti dluhů. On totiž řeší jen insolvenci a to je jiná.
Věřím, že tento článek pomůže některým z podobně zadlužených se bránit proti lichvě, soud, ani politici, ani orgány státní moci, jim totiž nepomohou. Proč by také měli, že. Sahali by si totiž často na vlastní výplatu a to jak tu legalizovanou, či tu „boční“.
