Větu uvedenou v názvu jste již jistě někde slyšeli a pravděpodobně souvisela s něčím negativním. Útok zlých mimozemšťanů, pirátů, zombíků, příchod učitelské inspekce, či návštěvy managementu korporátní matky. Teď je vše jinak.
Poté, co si přečtete řádky níže, totiž budete chtít další a další
ale nyní popořadě.
Mnoho lidí stále ještě hledí (i přes mé články, přednášky, aktivity) na věci, které nepotřebují, jako na odpad a také s nimi tak zachází. Snad i proto se u kontejnerů a popelnic stále objevují kusy nábytku, oblečení a spoustu dalších věcí.
V dnešním článku si ukážeme, že na věci, které již neslouží svému původnímu účelu, se můžeme dívat i jinak a díky tomu je nepovažovat za odpad, ale za něco užitečného, co často dokáže novému účelu sloužit podstatně déle, než tomu původnímu (například obaly)
Začneme u domácnosti, resp. u praní, protože pravděpodobně většinu z nás již postihla, či postihne, dříve nebo později pohroma zvaná rozbitá a "neopravitelná" pračka.
Podívejte se, jak neuvěřitelně dokázali umělci v Portugalsku využít 1 komponent ze 133 praček, určených původně k sešrotování. Stihli to v době, kdy si ti tuzemští stačili sotva natáhnout červené trenýrky a vzít do ruky nůžky, aby zničili část národního odkazu.
Umělci jsou kromě jiného i těmi, kdo dokáží vzbudit ze snu, či naopak do snů uvést. Myslím si, že pan Douglas Varey umí obojí a dokazuje to nejen svými krásnými lustry a funkčním osvětlením, ale i sérií "motokár" inspirovaných historickými závodními vozy.
Douglas však nezůstává jen o bezduchých kopií, ale snaží se napodobit i originální postup výroby, a využívat moderní materiály co nejvíce šetrné k životnímu prostředí.
Současná generace, je generací virtuálních nástrojů a hraček a mnozí se rozhodli je použít nejen pro vlastní potěchu, ale i pro sdílení informací, které standardně nedokážeme vnímat, protože jsou rozhozené v příliš velkém časovém rozsahu.
Obrázky v článku pod tímto linkem odkazují na interaktivní mapy, ukazující například vývoj v počtu otevřených a zavřených skládek v USA a to od roku 1935. Doporučuji si nechat čas a projít je všechny, protože každá ukazuje trochu jiný pohled.
Velice by mne zajímalo, jak by tento vývoj vypadal v tuzemsku, protože třeba skládka v lese nad plzeňskou čtvrtí Božkov, roste po celou dobu, kdy jsem zjistil, že existuje a začal ji vnímat, ale nikdo z politiků je nikdy nezmínil.
Americký stát Kalifornie mají mnozí tuzemci za ráj krásných žen a svalnatých mužů v plavkách. Místo plné milionářských vil a surfařů na vlnách i na chodnících. Jen málokdo si při vyslovení jména tohoto státu uvědomí, že tento stát čelí od roku 2011 nejhoršímu suchu ve svých dějinách.
Nedostatek vody je tak vážný, že před několika lety guvernér tohoto státu vyhlásil projekt na přestěhování všech obyvatel do jiného Amerického státu.
Zároveň je státem, kde každý den jeden jediný průmyslový obor plýtvá 147.000.000 litry pitné vody. Chovají se tak ropné rafinerie a politici to tolerují, protože jejich vlastní život je silně ropnou lobby sponzorován.
A době letošní teplotní krize, kdy se očekává největší vlna veder za posledních 50 let, se najednou objeví zpráva, že pod povrchem Kalifornie je skrytá kapsa plná 2.700 km3 pitné vody.
Až mi připadá neuvěřitelné, že s touto zprávou nepřišel institut nesoucí název NATIONAL ACADEMY OF SCIENCE OF THE UNITED STATES OF AMERICA v době kdy šlo jen o lidské životy, ale přichází až v době, kdy se ozývají čím dál silněji hlasy k potlačení ropného průmyslu a rozsahu devastace, kterou za sebou nechává.
Mám totiž obavu, že se jedná o „objev placený zálohou“ stejně jako ty, které již několikrát hovoří o tom, že podobné zásobárny jsou pod Saharou, pouští Gobi a dalšími místy, kdy denně umírají na nedostatek vody tisíce lidí.
Proto uslyšíte-li podobné pravdy, UTÍKEJTE. Nejlépe do přírody, protože ta Vám lhát nebude, nemá k tomu totiž důvod.
