V minulém týdnu jsem Vám prozradil, že všechny středy a to minimálně do 5.9.2016, budou patřit projektu ZERO WASTE WEEK, jehož jsem se stal ambasadorem po Českou republiku. Po shrnutí základních fakt, se pojďme podívat
jak lze stávající stav změnit.
V úvodu však doporučuji majitelům a investorům odpadových společností nečíst dál. Takto zveřejněné informace by se jim totiž mohly nemile promítnout na objemu kasičky i na jejich zdraví.
S ohledem na skutečnost, že letošní ZERO WASTE WEEK je zaměřen na plýtvání potravinami a jídlem, budu se dnes věnovat převážně tomuto tématu, i když principielně jsou věci, o nichž budu psát, aplikovatelné i v jiných segmentech.
Vždy když začínám nový projekt, snažím se nejen co nejčastěji hovořit s lidmi z oboru, ale i s nimi pracovat, pomáhat jim, prohlížet si a zkoušet jejich práci a vše co s ní souvisí. V oblasti plýtvání jídlem jsem tedy rád využil pozvánky k diskuzi s provozovatelkou vynikajícího občerstvení, čajovny a kavárny v objektu plzeňského brownfieldu bývalých papíren.
Měli jsme dlouhou a zajímavou diskuzi na téma plýtvání jídlem a dostali jsme se při ní až k tématu řetězců, které denně vyhazují stovky a někdy i tisíce kil potravin, následně končících na skládkách. To že ve Francii je již několik měsíců zákon, toto zakazující, paní Martina nevěděla, ale doufá, že se zavede i k nám.
Když jsme zabrousili na téma největšího důvodu plýtvání, dostalo se mi odpovědi, že je způsobeno personálem, který se o potraviny špatně stará.
Tento názor mají mnozí, ale je mi líto, je chybný.
Samotný personál prodejen, totiž může jen za 5% plýtvání.
Mnohem větší vliv totiž mají lidé, kteří o objemu nakupovaného jídla rozhodují, tedy nákupčí, manažeři prodejen, ale a budete se divit, i jejich právní oddělení, či oddělení marketingu. Všichni dohromady totiž dokázali tak šikovně překrucovat a využívat děr v zákoně, že bez ohledu na množství, které neprodají, mohou všechno vrátit dodavatelům, tak co by se trápili.
A tak ten voňavý, čerství chléb a pečivo jsou často vyrobeny z rozdrceného starého a tvrdého chleba, což vlastně nevadí, on totiž ani ten originální více než chemické přísady často neviděl.
Problém, tedy není v lidech, ale v jejich nezájmu pánovat.
V tom je zakopaný pes, či jádro pudla a problémů narůstajících objemů odpadů.
Proč bychom měly, když to nepotřebujeme, říkají firmy.
Proč bychom měli, když na zavolání dodají nákup do několika hodin, říkají uživatelé.
A jedno s druhým, vytváříme skládku (protože s tím, že o nás zůstane potopa, nemůžeme počítat).
Pro ty z Vás, kdož nevěřícně krotí hlavou nad tím, co to ten Rada zase plácá, si dovolím malý dotaz.
Kolik si myslíte, že v procentech dokáže ušetřit neprodaných výrobků rychlé spotřeby, třeba jogurtů, přesné plánování spotřeby a s ní souvisejí výroby a dodávek? A aby to nebylo tak lehké, tak řekněme v Kanadě.
Sleduji-li dobře Vaše myšlenkové procesy, pak vidím, že se Vaše odhady pohybují na úrovni 10-15%, tedy na číslech, která jsou standardně prezentována na konferencích, v tisku a v ministerských zprávách nejen ministra Jurečky.
Jste blízko.
Je to jen o 60% více, tedy 70-85% a to je číslo z reálného obchodního případu, realizovaného společností, které se právě prediktivním plánováním spotřeby živí a nabízí její implementaci do firem a korporací.
Protože asi máte problém si tuto skutečnost představit, převedu ji do obrazu, který si představíte lépe. Jedna ze studií EU prezentovaná v minulých letech indikovala, že po silnicích EU jezdí 64% kamionů nevytížených.
Nyní si zkuste představit, jak by vypadali naše silnice, města, dálnice, krajina, kdyby 64% kamionů zmizelo.
Myslím, že pak by pohádka Dana Ťoka a jeho předchůdců o tom, že za rozbité silnice mohou přetížené kamiony, vzala rychle za své, stejně jako pohádka ČESMADU o tom, jak by svět zahynul nebýt kamionů.
Tak co Vy na to? Jdete nepánovitě nakoupit, či zkusíte, jaké to je koupit jen to, co je třeba?
Budu rád, podělíte-li se se mnou následně o výsledek a to jak úspory ekonomické, tak i té objemové - odpadové.
Těším se na příští středu a další díl seriálu ZERO WASTE WEEK.
P.S. při nákupu nezapomínejte ani na to že Česká republika byla deklarována jako odpadkový koš Evropy a jak ukazují testy spotřebitelů, jsou mnohé výrobky na regálech doslovně tím, co tuto skutečnost potvrzuje.
