Je fascinující, jak dokáže české republika a její media ignorovat nedůležitá témata. Prevence vzniku odpadu, Bezodpadový týden, čistá mobilita, nebezpečnost některých dovážených léků, špatně odvedená práce stavebních dělníků i
politiků.
Témat je celá řada. Když vše dobře dopadne, objeví se jako zářící oharek cigarety a zmizí. Naproti oharku, však po něm nezůstane ani dým.
Jak jsem již psal, oslovil projekt WESTELESS WEEK v roce 2015 35.000.000 lidí. V České republice si jeho existence za 8 let všimlo 0% medií.
Na tuzemském seznamu, jsem na téma WASTELESS WEEK našel 1, slovy JEDEN jediný odkaz a to na stránkách firmy SOXEXO, která v říjnu 2015 zveřejnila článek o existenci této aktivity. Bohužel na stejných stránkách, kde je propagována i NÁRODNÍ POTRAVINOVÁ SBÍRKA, která je kromě jiného jedním z největších legalizovaných podvodů na občany naší země. Její "dobročinnost" či "ekologičnost" je totiž ve skutečnosti potlačena něčím zcela jiným a to honbou za ziskem. Důvod mého názoru je prostý.
Obchodní řetězce namísto toho, aby jak je tomu v zahraničích běžné, darovali své přebytky jiným subjektům, či osobám, tyto své špatně definované zásoby prostřednictvím této sbírky občanům prodají (se slevou) která garantuje zachování minimálně 100% marže, a tváří se přitom, jako dobrodinci.
Tímto se dostáváme k tématu našeho dnešního článku na téma TÝDEN BEZ ODPADU. Zatímco v tom minulém jsme jasně definovali, že jedním z klíčových parametrů narůstajících objemů generovaného odpadu je chybné plánování, či jeho absence, či dokonce ignorance, dnes si řekneme, že za vznikem odpadu jsou i procesy odlišné.
Možná by nebylo nezajímavé, se před začtením do dalších řádků podívat na článek indikující "tiché odchody" tuzemských výrobků z Čech a jejich výrobu v zahraničí. Zatímco o piškotech OPAVIA, se i díky pořadu pana Tuny na online televizi STREAM, mluvilo více, u mnoha výrobků nás ani nenapadne, že typicky český produkt, s dlouholetou historií, se vůbec nevyrábí v Čechách a to ani přesto, že je ověšen ministerskými logy deklarujícími ČESKÝ PRODUKT.
Proto česká jablíčka, se pěstují ve Španělsku, nebo Polsku, české ryby připlavávají z Estonska apod. Důvod je prostý, české továrny jsou již dávno prodány nečeským majitelům a ti je nekupovali proto, aby vyráběli české výrobky, ale proto, aby vydělali ještě více než doposud.
Je proto několik standardních cest
Firma získá nového majitele, který je z oboru a sám na tuzemský trh dodává stejné výrobky, pod jinou značkou a byl vlastně konkurencí. Nákupem konkurence zmizí, a s ní se rozpouští i ona drahá výrobní síla, která však díky lokální výrobě, mohla v důsledku nabízet na trhu kvalitnější výrobky za nižší cenu. Výroba se převede do jiné, levnější země a s ní i názvy výrobku a obaly, aby se na to nepřišlo. Díky povolenému nesmyslu o zemi původu, kde se často objevuje jen MADE IN EU, pak nemáte možnost zjistit pravdu. Jediné co zjistíte, že výrobky začínají chutnat jinak a ve stejně velkém obalu jich pomalu objemově ubývá, a i ten zbytek často raději vyhodíte, protože s tím co jste očekávali, nemá nic do činění.
Pak se tuzemská továrna zavře se zdůvodněním, že již pro ni není práce
Vznikne tak odpad nejen v podobě urbanistické, ale i sociální.
Ovšem může nastat i jiný scénář, firma se neprodá hráči z oboru, ale koupí ji investor, či spekulant. Ten začne jinak. Přijde mezi lidi, řekneme jim jak je má rád, a že chce, aby se jim pracovalo lépe, nabarví stěny narůžovo, dá do kanceláří kytičky a krátkodobě podpoří prodej nějakou zajímavou akcí, většinou s delší pracovní dobou lidí, se kterými to myslí tak dobře, kteří to skousnou a budou bez reptání pracovat za stejné peníze.
A pak, když se zvednou obraty, začnou se v továrně objevovat návštěvy cizinců a ukazuje se jim, jak je všechno super a rychle to roste a nakonec se dojde k dohodě o prodeji za částku například o 50% vyšší, než byla ta kupní. Kupující pak nejednou zjistí, že z onoho pozlaceného prasátka, udělá stěží vývar z kostí a nechá proběhnout proces popsaný v první variantě.
No a pak je tu další cesta dluhů a lidí, kteří se jimi živí, stejně jako odpadáři odpadem. Čím větší dluhy, tím lepší business a proto hurá do světa zvaného skládka, protože tam se žije nejlíp (alespoň těm, kteří na ní nikdy nevkročí), ale z každého kousku, z něhož se skládá, jim tečou desátky do jejich pokladniček).
Ptáte-li se co to vše má společného s týdnem bez odpadu, rád Vám odpovím. Všemu co jsem popsal výše, by šlo zabránit. To že se děje pravý opak a výše uvedené cesty se naopak legislativně oslavují, ukazuje, že týden bez odpadu, by měl začít úplně jinde, než u regálu, kde se rozmýšlím, jestli koupím vodu v plastu, nebo ve skle,
