Prázdniny uběhly jako voda. Každý den práce v továrnách a na pracovištích klientů, kombinovaná s přednáškami, učením a tvorbou mi přinesla to, co jsem čekal, absenci nutnosti brát si dovolenou, svůj čas totiž trávím tím, co mne
těší
A na to jsem hrdý.
I z toho důvodu mám radost ze skutečnosti, že jsem měl možnost se spolupodílet na přípravách osmého ročníku ZERO WASTE WEEK, neboli týdne bez odpadu. Zatímco jedni sbírají další členské příspěvky do svých neziskových center udržitelného rozvoje, to naše nemá na rozhazování, protože vše co vydělá, vkládá zpět do dalších projektů, lidí, výrobků.
Na rozdíl od jiných, však nevyrábíme na sklady, či do foroty, ale realizujeme jen to, co dokážeme unést a z toho všeho na co narážíme, pak dostáváme jasný obraz a z něj i důvod toho, proč svoji práci děláme.
Víte, jak vypadá Země? Jste si jisti? Ještě před několika stoletími by Vás za Váš názor o kouli upálili.
Mám obavu, že se však mýlíte i dnes, protože namísto "modré skleněnky" dnes žijeme na místě, které nejlépe charakterizuje toto video
Žijeme na planetě obývané „spotřebností“ (spotřební společností), v angličtině jsem zvolil výraz CONSIETY a právě naše vlastní chování a chování podniků a průmyslových hráčů z původně modré planety dělá to, co vidíte na videu.
Jsme na tom však ještě hůř a to z důvodů, že si neuvědomujeme, co vlastně děláme. Žijeme totiž v představách, že vše je v pořádku.
Zatímco nás odpadové a environmentální firmy přesvědčují, že mají vše pod kontrolou a proto je vše v pořádku.
Je skutečnost jiná
Stačí se jen podívat z jiného úhlu, či z odstupu.
Jak jsem uvedl, blíží se kampaň Týdne bez Odpadu, našim společným cílem však musí být dosažení světa bez odpadu a plýtvání.
Při té příležitost mi to však nedá, abych nezmínil projekt největšího hotelového řetězce světa. Projekt, který již před mnoha lety dostal název PLANET 21. Je to projekt, jehož logo mám s sebou při každé ze svých cest, protože mi připomíná, že zdaleka nejsem sám, kdo chce, aby život na Zemi měl budoucnost.
V rámci tohoto projektu se v tomto roce začala společnost věnovat problematice plýtvání jídlem a s ním souvisejících odpadů. Měl jsem tu čest dostat do ruky interní materiál, který mi svou obsáhlostí vyrazil, a to doslova, dech. Je totiž nejobsáhlejším a zároveň nejkonkrétnějším materiálem, se kterým jsem se setkal.
Na rozdíl od politických prohlášení, výročních zpráv a marketingových nástrojů ziskových firem i neziskových organizací, projekty prevence vzniku odpadu realizuje. Kdo si myslí, že pro něj to nemá smysl a jsou to jenom práce a peníze navíc, musím mu oponovat.
Na dvorech firem nacházíme statisíce a miliony Korun, Dolarů, či Euro.
Nejsme první, před námi tu totiž byli a jsou jiní. Ti, kteří z plýtvání a generování odpadu těží, vlastníci oněch odpadových kontejnerů, nádob, popelnic a mnoha, mnoha dalších prostor, díky nimž si mohou říkat o další a další dotace na svůj business plný plýtvání a ochodů s často nedaněnými zisky ve výši přesahující miliardy.
Rozdíl je jen v tom, že dochází k pojmenování skutečnosti a to je to, čeho se nesmíme bát a čemu se nesmíme bránit, chceme-li skutečně dosáhnout změny.
Tak týden bez odpadu vzniká na stole, v kanceláři, před i za prahem každého z nás, každého závodu a jen budeme-li si to schopni přiznat, může nastat změna. Když to neučiníme, jediná změna bude na barvě písma, kterým nám zelené zprávy budou předkládány, nic víc.
