s bohem

Chcete-li cestovat čase, nečtěte nyní tento příspěvek, ale přečtěte si ten včerejší a až pak ten dnešní. Dělí je více než 20 let a jsem zvědav, budete-li stejně jako já překvapeni slovy, která čtete. Slovy která napsal jsem JÁ

Kde jsou haiku, kde jsou slova řeknoucí vše, kde jsou těla, kde jsou uši já nechci ale musím mějte se krásně, a pak někdy zaklepte zase a přijďte si vypít šálek čaje stejně k ničemu jinému nejsem. snad tak dáti chvíli pocit bezpečí a býti tou trapnou zátěží posledních dnů a neříci nic jen sbohem.

S BOHEM - kde je, já zůstal vždy sám, jen sám se sebou jsem snad proto bůh, káti se musím beru -li jméno boží nadarmo, ale jméno boží, jenom zboží, jenom víra, beze všeho co k tomu patří a lámané vazy a svazy přátel žehu, nepožadují něhu, jen peníze na proces zpopelnění a snad i urnu zdobenou, lépe snad říci popelnici, je snad třeba více říci, nestačí to k životu, poslouchat svou hluchotu, a vidět svoji slepotu, proč nabízet robotu, není třeba dál si lhát, snad se smát, neplakat, slzy kyseliny leptají tváře a každá z nich přináší hloubější ránu, k ránu pohled na polštář, a pocit radosti z tváře ležící vedle, a tělo a znovu snad splín, že není více dní k radosti.

Zase čas a vzdálenost a poctivost a váhání a poslání a konec dne bez noci a noc bez měsíce a měsíc bez svitu a svit bez slunce a moře bez příboje a příboj bez vody a voda bez života a modrá tvář planety změnila se ve stařenu s metanovými tvářemi oblaků, od vlaků otlačené koleje, které dávno zarostly by travou, se svou písní hravou a s její melodií, jen rez a špína pijí pot země, ze mně, stávám se Gaiou, a cítím každé klopítnutí, a i ten nejmenší může udělat mi díru do srdce a způsobit tak agónii prodlouženou ve všem v každém okamžiku věčnosti na kterou jsem čekal a mé tělo provrtávané jest červy důlních agregátů těch které jsem zrodil, těch pro něž jsem žil a těch pro něž má krev stala se vínem.

Dávám jim chléb a maso k němu odřezávati si nechám z vlastních paží a oni radují se a těší na další příděl a věří, že je mi to potěšením viset na kříži v každém pokoji a kostele a chrámu a nad čelem postele děvek oddávajících se sexu jako pití vody. Nemoci měl bych léčit které si přivodili, ale proč to všechno, je snad možné svést vše na mně jen proto, že dal jsem kus hlíny abych je zrodil a vdýchl jim život.

Nachází snad uspokojení ve věčném omýlání manter a modliteb, a v odprošování bohů které stačili za jeden den tolikrát urazit, je božské odpouštět, ale hloupé činiti z toho zvyk bez rozdílu komu má býti odpuštěno.

Na místa soudců staví se jiní a jejich tribunály berou na sebe božskou zodpovědnost - jen slovy, ve skutečnosti odsuzují ne ve svém, ale v jiném jménu ty kteří byli jim předhozeni jako oběti, a ti kteří mají dost na to aby si je koupili zůstávají volní. Proč sundali šátek a sebrali meč, teď zůstaly jen váhy a kramářka ovládající spoustu triků jak přikrášlit skutečnost, či jak jí dáti jinou podobu.