Zatímco Ropáci jsou tajemná, ale užitečná mystická stvoření jsou Dropáci pravým opakem. Jejich výskyt se zatím potvrdil jen u lidské rasy a nejvíce pak v politicko-manažerském prostředí. Počet Dropáků, roste.
Dropáci jsou všude, najdete je v každé rodině, na každém pracovišti a jak píši v perexu, v politice. Je zajímavé, že síla a velikost Dropáka roste s kariérním "postupem".
Dropáci mají mnoho tváří, ale spojuje je několik společných vlastností:
- Mají moc nechat druhé přicházet o iluze
- Opírají se o zákony, či nařízení, které sami vymýšlejí a nedodržují
- Vše dělají s jedinou myšlenkou vlastního profitu
Výraz "Dropák" vychází z anglického "Drop It", slovního spojení překládaného do češtiny například jako "nech toho".
Jednou z úspěšných akcí Dropáků (jistě nejenom těch z Hradce Králové je odstranění Sousedského bazaru, který tam, po vzoru zahraničí a domova, otevřela Američanka Lindsey Elms, jež v tomto městě mimo jiné vyučuje angličtinu.
Za celou akcí však nestojí dopisy rozhořčených obyvatel. Jestli tyto vůbec existují, Stojí za nimi někdo úplně jiný a to lidé které živí odpad druhých a živí je královsky. Na rozdíl od slečny Lindsey, totiž nedělají svou činnost bez nároku na odměnu, naopak, odměnit se nechávají hned několikrát a díky vlivu svých peněz na politické scéně, si svou činnost pojistili promítnutím do zákonů, které i nadále z Česka dělají skládku. Jejich činnosti se říká MANAGEMENT ODPADU a to je to, o co jim jde.
JE NUTNÉ, ABY VŠE BYLO HNED, NEJLÉPE PO PRVNÍM POUŽITÍ, PROHLÁŠENO ZA ODPAD.
Když tomu totiž tak bude i nadále a lidé budou nadále od školek učeni vytvářet více a více odpadu, a zastřešovat svou činnost ekologickým výrazem recyklace, budou tito mocipáni, obírat každého jednotlivce mnoha způsoby dál.
Na místo jednoho sběrného místa na nepoužívané věci - místnosti s vybavením sloužícím k transparentnímu a "lidskému" umísťování věcí, které pro jednoho jsou nepotřebné a pro druhého mohou být pokladem, bude nutné tyto věci opět:
- házet do ocelových neprůhledných pokladniček s nápisy předhánějící se v lásce k bližnímu svému
- házet do popelnic a kontejnerů, za které si nechávají mocipáni platit
- odevzdávat zdarma do dalších ocelových prasátek, jiné barvy odpovídající např. elektro "šrotu"
Za každou odpadovou nádobu lidé platí. Za každou odpadovou nádobu města platí. Za každou odpadovou nádobu státy platí a platí za ně i EU v podobě tučných dotačních programů.
A CO SE STANE POTOM?
Na místo toho, aby si lidé mohli transparentně vybrat, co se jim aktuálně hodí, či odevzdat to, co se jim nehodí, se většina vybraných věcí zpeněží a to mnohdy i několikrát.
Abych nezapomněl, odpady se samozřejmě nedaní, proto na vstupu "nákupu" není třeba utrácet. O to více se však může vydělat na prodeji, který (aby jste nenarazili na své věci) probíhá jinde, v jiných městech, jiných státech, ale je vždy realizován za peníze, které jsou čistým ziskem.
V Čechách tak končí například oblečení z britských kontejnerů a charit. Nevěříte? Pak mohu doporučit návštěvu obřího skladu v jižních Čechách, kde jsou v obřích pytlích tzv. BIG BAGS umísťovány v první instanci po dovozu do republiky, před jejich rozprodejem na jednotlivé obchody s Pravou Britskou Módou.
Pokud si myslíte že Dropáci, jsou jen v odpadovém hospodářství, vyvedu Vás z omylu. Je jich všude plno. Dobrým příkladem je třeba zacházení s vodou.
Je sucho, jsou toho plné noviny. Noviny mluví i o tom, že se zakazuje občanům používat vodu na svých zahradách, či dokonce doplňovat ji do svých bazénů. Vedení těch samých měst pak "ušetřenou" vodu používá smysluplněji. Chladí s ní ulice. A nemusíte se bát sehnout a lízat, v Praze (a pravděpodobně nejenom tam) se totiž musí (ze zákona) kropit pitnou vodou.
Zpráva z Prahy
To, že kropení, stejně jako výše uvedené nakládání se starými oděvy a věcmi je dobrý business potvrzuje i další podobnost. Vstup je zdarma a za výstup se platí. Ale co je 200.000,-Kč/den pro město jako je Praha, že.
O to, aby se nepoužívala tzv. Šedá voda, se již Dropáci postarali vhodnou vsuvkou v zákonech. Ulice se tak oplachují jednou z nejvzácnějších komodit budoucích let. Voda a to nejenom ta pitná již dnes v mnoha regionech vzácností ceněnou nad jiné. I tak bohaté regiony, jako Kalifornie, zavádějí extrémní nařízení bránící neuváženému využívání vodních zdrojů.
Když po týdnech sucha začalo pršet, nejprve ulice a půda, vlhkost odmítali přijmout. Když už tak učinili a zavlažili se, pomohla nekoncepční výstavba k tomu, aby urychlila odtok této ceněné komodity opět pryč. A infrastruktura, ta zase pomáhala mnohým, aby si po době sucha trochu zařádili a umyli své vozy, než původně čistá, dešťová voda odteče kanalizací pryč.
Je nasnadě otázka. Kolik hrdel musí vyschnout, ovoce nedozrát, obilí spálit, aby došlo i v Čechách na to, že vodou se musí předcházet nebetyčnému plýtvání tímto zdrojem.
Zatím jediné, co se stalo, minimálně na politické scéně, je to, že se politici dohodli, že se musí dohodnout a zadali úkol vypracovat co nejdelší studii, proč by se tak mělo stát. Skutečnou a reálnou změnu však od nich nečekejte, vždyť ani zprávy, které si za peníze vybrané od jiných, ani nečtou.
Tak dobou noc, a hezké sny.
