Příliš mnoho komfortu

V předminulém týdnu jsem měl možnost se účastnit Festivalu Evoluce, třetího ročníku setkání lidí, kteří, řekněme přistupují k životu odlišně a dokazují tak, že žití pouhým konzumním životem, není jedinou alternativou a možností jak žít šťastně a spokojeně.

Festival mne překvapil o to více, že jsem zvyklý spíše na průmyslové akce a konference, kde rok co rok potkáváte ty samé tváře a jediné co se mění, jsou názvy společností na vizitkách, které si předáváme. Navíc všechny veletrhy mají už desetiletí sestupnou tendenci a trend a proto mne tříletý růst Festivalu Evoluce, o kterém mluvili obě strany, mile překvapil.

Na Festivalu Evoluce jsem několik známých tváří také viděl, ale přiznám se, že jsem si je vůbec nedokázal přiřadit ke jménům a to ani poté, kdy mne oslovili mým příjmením, čímž ukázali, že se skutečně nevidíme poprvé.

Možná, že na rozdíl od jiných, mne zaujali spíše věci schované za oponou

Jednou z nich byla například společnost FLORIUM, která ve svém stánku prodávala tekuté hnojivo vzniklé z biodpadu a to jen a pouze činností žížal. Certifikovaný výrobek, bez zápachu, dokáže nejenom rostliny povzbudit k růstu, ale například aplikace sprejem na listy zbaví tyto bílých vápenných skvrn a vytáhnou přirozený lesk a to bez toho, aby se póry zanášeli voskem, jako u některých dalších přípravků.

Další společností byla firma s prozaickým názvem Mladý Kokos, která prodávala (to byste neuhádli), mladé kokosy plné lahodné kokosové šťávy a dužiny, která jen zdaleka připomíná kokos běžně prodávaný v našich obchodech. Chuť je jemnější a struktura sametová.

Tato společnost, nejenže prodává vynikající přírodní produkty, ale má i velice dobře zajištěnu logistiku čerstvého zboží. Využívá prázdného prostoru v letadlech, kam na základě dohod s aerolinkami, dokládá své produkty.

Veletrh nabízel skutečně mnoho a nelze se rozepsat o všech vystavovatelích, ani návštěvnících, přesto si dovolím zmínit jednu z návštěvnic. Přišla o berlích a z celé osoby byla cítit snaha žít.

Potkali jsme se několikrát, možná i proto že jsem jak se jak ve vnitřních prostorách, tak venku pohyboval na elektrické jednokolce NINEBOT stejnojmenné společnosti, která den před veletrhem oficiálně oznámila převzetí společnosti SEGWAY.

Při jednom setkání mi to nedalo, abych slečnu neoslovil a nepředstavil se. Jak se ukázalo, setkání nebyla náhodná, ale nebyl jsem to já, kdo ji zaujal, ale jednokolka.

"Mám poškozenou páteř", povídá "a hledám možnost efektivnější dopravy, abych nebyla odkázána jen na berle. Myslíte, že bych to mohla zkusit?"

Proč ne, myslím, že jednokolky jsou skutečně pro každého a tak, jsme vyšli ven před halu a slečna za mé asistence poprvé stanula na gyroskopické jednokolce a .....

JELA

S asistencí, ale jela a její schopnosti jet se zlepšovali s každou novou jízdou. Bylo to neuvěřitelné a to jak pro ni samotnou, tak pro mne. Berle zůstaly stranou, a přesto byla schopna pohybu a to mnohem efektivnějšího, než za jejich pomoci.

Věřím, že se mi podaří brzy nabídnout možnost používání elektrické jednokolky nejenom jí, ale i dalším lidem, kteří by efektivitu využili, ale nemohou si dovolit investovat 19 až 30.000 Kč do vlastního přístroje. S ohledem na to, že bych rád, aby na každých prodaných 15 ks, byl jeden poskytnut k dispozici pro tyto účely věřím, že se mi brzy podaří jí nabídnout ten její.

Při zpětném pohledu na samotný veletrh si však uvědomuji mnohem více. Mnoho z těch, kdo tam byli, ať již jako vystavující čí hosté jsou ochotni se změnit, žít jinak, a i přesto, dáme-li jim však komfort volby, dokáží, i když jen krátkodobě, sklouznout zpět do "standardu".

Nyní hovořím o odpadech. I přesto, že byly na místě firmy s kompostéry a dalšími technologiemi, končili zbytky jídel v odpadkových koších rozmístěných po celém areálu. I přesto, že se na několika místech hovořilo o recyklaci a možnosti druhotného využití surovin, včetně papíru, byly některé z košů plné právě letáků, časopisů, a dalších surovin a úklidová firma, která měla místo na starost, sesypávala bez rozdílu vše do jednoho svozového auta.

Množství odpadu, které nás obklopuje je mimo jiné způsobeno velice propracovanou strategií odpadových společností. Strategií cíleně mířící na naše pohodlí a komfort. Na naše pudy. 

Zkuste si vzpomenout, jak vypadal Váš dům, či Vaše ulice v době Vašeho mládí. Každému domu stačila jedna malá popelnice, kterou popeláři vyváželi jednou za týden. Více nebylo třeba.

Skočte v čase o kus dál na dobu, kdy se začalo hovořit o recyklaci. Z jedné popelnice byly čtyři a po týdnu byly všechny stejně plné jako ta jedna samotná.

A promítněte si dnešní situaci, či se prostě projděte svou ulicí, továrnou, kancelářemi, či městem. Uvidíte množství odpadových nádob, které ve většině případů přetékají svým obsahem. Jejich barvy připomínají duhu, jejich stav však skládku. Přesto že množství odpadových nádob několikanásobně vzrostlo, vypadá to, že jich pořád není dost.

Zkuste jen spočítat všechny odpadové nádoby na svém pracovišti. Myslím, že budete překvapeni číslem, ke kterému se dostanete.

Zvyšující se množství odpadových nádob, prezentované odpadovými společnostmi jako zvýšení ochrany přírody, mělo a má totiž zcela opačný důsledek. Odpadu přibývá, protože stačí natáhnout ruku a nějaký koš je vždycky na blízku.

Chceme-li dosáhnout světa bez odpadu, nesmíme akceptovat více popelnic, kontejnerů, košů a dalších "sběrných odpadových míst", naopak, musíme jejich množství redukovat. Na rozdíl od recyklace tento krok skutečně bude přínosem pro životní prostředí a ne jen profitem pro ty, kteří si za čistotu a ochranu přírody nechávají bohatě zaplatit z několika stran, ale práci odvádějí mizernou, a když už je zle, nechávají za sebe pracovat jiné.