Pracovní

Před sedmnácti lety jsem byl a po sedmnácti jsem zas. Stojím tu, přemýšlím a píši. Zůstalo mi mnohé, i když pominulo mám možnost dýchat a psát. Děkuji.

“Když jsem byl mladý”, zpívá nějaký zpěvák, znám tu píseň, jen jméno mi vypadlo, ale místo něj přišla myšlenka týkající se zase věku mého, kolik mi vlastně je, mám-li to počítat, dle napsaných stran, dalo by se to rovnat již ke třem stovkám let, a s básněmi, které napsal jsem již dříve, by to bylo již skoro tisíc, a já stále nevím, proč všichni dívají se pouze na tvář a ne na činy. Kdo z Vás stráví na cestě za prací, zpět a v práci v průměru 11 hodin denně. Nepočítám samozřejmě práci doma, to je má prémie, a mám snad zapotřebí poslouchat řeči, co mám zapotřebí. Až někdo bude dělat více, a nebo alespoň stejně z lidí, kteří mají mi velet, pak uznám ano mají mi velet, ale copak myslí si, že ve své práci a vytíženosti zůstávám slepým. Kdepak, mám mnoho očí, mnoho podob, a mnoho dokáži. Ať jmenuji se již jak chci, jak to vlastně bylo, ten anděl tenkrát, měl meč a pero na psaní, podpis krví ďáblovou on zvítězil a ukázal nám jak na to. Je dost pozdě zase, nechám Laptop, ať si pracuje a nabíjí své baterie, zase zítra se uvidíme a dáme se do práce, tak napečte koláče, budu mít docela hlad.