Pokrok Ničí Pokročilé

Kdyby to nebylo smutné, bylo by to k smíchu. Tak se dá asi reagovat na situaci týkající se vstupu nových technologií na světové trhy a její vliv na existující podnikání. Speciálně pak budu, jak již po několikáté v tomto blogu, hovořit o energii, resp. elektřině.

Slova "Elektrického Valčíku" stejně jako jeho melodie, se mi vynořila v paměti, při čtení titulků, které se v tisku objevily v minulém týdnu.

První říkal "Německá energetická revoluce ničí dodavatele energií" druhý "Slovenské solárníky vyděsil nový zákon" a ačkoli jeden mluví svým způsobem o koze a druhý o voze, mají jedno společné, týkající se energie,  tomto případě speciálně energie elektrické.

Elektřina byla do našich zemí zavedena již před značně dlouhou dobou, dokonce bych si troufal říci, že pamětníků první elektrifikace mezi námi již moc nežije, jestli nějací. V začátcích byly budovány trasy vedení, nejdříve lokálně a pak se neustále rozšiřovaly, až na konec pokryly většinu území. Nebuďte však na omylu, že je elektřina zavedena všude, to zdaleka ne. I v městech a jejich blízkém okolí totiž existují místa, kam se elektřina prostě nezavedla a jedním z důvodů jistě bylo i to, že to zavedení prostě nikdo nevyžadoval, či nikdo nezaplatil, či někdo někomu nezaplatil, ono je to vlastně jedno, faktem zůstává, že jsou místa, kde elektřina není.

I v takových místech se však nacházejí příbytky obyvatel, někdy těch trvalých, jindy těch kočovných zvaných rekreanti. Chaty a chatičky, které vyrůstaly a vyrůstají, se musí někdy obejít bez elektřiny a když to nedokáží, a "dráty" nejsou k dispozici, tak se musí nakoupit naftou poháněné rachotidlo, které při nalití příslušné dávky paliva, elektřinu vyrobí. Sice s rámusem a smradem, ale vyrobí.

No a pak jsou zde "nové technologie". Dovolím si toto spojení dáti do uvozovek, protože tato "novinka" je již na trhu přes 30 let  a skutečnost, že se u nás dostala do povědomí až po skandálech s výkupními cenami a bonusy pro ty, co schvalovali atd. s tímto faktem, nijak nesouvisí.

Zpátky však k základům. Energetici často tvrdí, že základem energetické soustavy je energetická síť - rozvodná síť. Je zvláštní, že zdroj energie je jaksi při těchto prohlášeních přehlížen, ale budiž. Rozvodná síť to jsou desetitisíce, resp. statisíce a možná i miliony kilometrů drátů a kabelů a kvantum sloupů a rozvoden a dalšího zařízení. Toto všechno zařízení potřebuje pravidelný servis, protože bývá náchylné nejen na výkyvy počasí (viz výpadek tramvají v Praze, když zapršelo a namrzlo), ale i na různé odchylky od standardu.

Jedním z takových výkyvů je například noční svíceni, nebo topení v zimě, či, nedej bože klimatizování v létě. Prostě všechny ty naprosto nepředvídatelné události. A proto, aby se jim mohlo čelit, existují v každé zemi, každém regionu správci elektrických sítí. Neohrožené společnosti, zaměstnávající ve svém čele vůdce, kteří sice mají na vizitce generální ředitel, ale o elektřině toho neví o moc více než já.

CO však ví velmi dobře je, že zdravá a velká závislost, je zdrojem trvalých nemalých příjmů a čím větší bude závislost, tím větší budou příjmy pro toho, či pro ty, kdo je dostávají. Ředitelé a vlastníci, „akcionáři“ energetických společností výpadky tíží jen v mediích, či zprávách pro veřejnost, ve skutečnosti, je každý výpadek jen připomenutím narůstající závislosti - a tedy v principu pozitivním nástrojem moci.

A teď si vezměte, že do centra závisláků vstoupí někdo, kdo závislý není a nechce být. Vzpomeňte si na "Přelet nad Kukaččím hnízdem" a excelentní výkon Jacka Nicholsona.

Co se stane? Tento, či tito "nezávislí" začnou nabourávat představu o tom, že jednou závislý, pořád závislý. 

A nejenom to. Najednou se začne ukazovat, že nejsou třeba miliony kilometrů kabelů a drátů, chci-li doma míti chladničku a pustit se televizi. Ukáže se, že není nutné drahé vedení společností, které má na ročních dividendách má více peněz, než mnozí pracující za celý život.

Co se stane?

Začne se křičet, a protože opratě v obdobě drátů se drží mocně, je o to snadnější dosáhnout rozruchu a nevole nad tím a těmi, kdož jsou jiní. Stačí švihnout.

Vzpomeňte si, na dobu, když jste byli vy sami malí a někdo vzal provaz, či švihadlo, nebo ještě lépe lano, nechal Vám jeden konec podržet a nepatrným pohybem zápěstí vypustil vlnu, které Vám Váš konec vyrvala z rukou a div Vás přitom nezabila.

Tak málo totiž stačí.

Vím, že ostrovní systémy (jak se označují místa s elektřinou nenapojená na rozvodnou síť), nejsou globálním řešením, stejně jako to, že zatím schází, či nevidíme úložiště energetických přebytků na dobu, kdy se energie nevyrábí, ale my ji potřebujeme (solar a noc, vítr a bezvětří apod.), ale i zde se dosahuje obrovských úspěchů. Tyto však často končí v naprosté tichosti, jako vykoupené nápady a vynálezy, schované v šuplíkách a trezorech těch, kteří ze závislosti profitují.

A tyto šuplíky často přesahují hranici kraje i republiky, či dokonce kontinentu, sahají mnohem dál, než je transparentně deklarováno ve výročních zprávách.

Osobně si myslím, že je na čase přestat klást překážky a poslouchat věčně "TO NEJDE", "TO NENÍ TAK SNADNÉ", či "NA TO SE MUSÍME PODÍVAT" a začít brát věci vážně. Proč 98% nových a převratných vynálezů bývá zapomenuto? Proč se elektromobilita začíná diskutovat seriózně až více než 100 let poté, kdy se rozjelo první elektro auto?

Pojďme to změnit. Já už se na cestu dal, a tak se těším, že se na této cestě potkáme a půjdeme společně.

A vzkaz na Slovensko. Neznalost zákonů neomlouvá, ovšem je třeba připomenout tamní vládě, že informace o změnách by se měly nejdříve třeba dostat k těm, koho se týkají. Ono i ten nejlepší z nejlepších bude mít problém se zákonem, který podepsaný zůstane ležet na stole těch, kteří jej vytvořili a podepsali.