Odpady a Peníze. Mlha v zájmu zisku.

V minulém týdnu se opět sešlo několik velice zajímavých článků, reflektujících na stále se zvyšující objemy generovaného odpadu a s nimi rostoucí ceny "odpadového hospodářství, které každý z několikanásobně sponzoruje.

Objem odpadu globálně roste a tomu napomáhají i společnosti, v jejichž názvu, či sloganech téměř nikdy nechybí předpona EKO. Růstu napomáhají sofistikovaně vyvinutými a postupně po desetiletí implementovanými metodami, kterými se jejich vlastní podnikání nejenom úspěšně rozrůstá co do objemu, ale je i profitabilnější. Všechny metody spojuje jedno nulová transparentnost.

Ve své sofistikovanosti, však zapomínají, že lidé dokáží vidět a i číst více, než je předkládáno ve výročních zprávách a na reklamních letáčcích.

Já se dnes budu věnovat dvěma článkům a přesto, že první pochází z ČR a druhý z USA, mají jedno společné. Možná nechtěně prozrazují podstatu.

Článkem z ČR, je vlastně rozhovor, či chcete-li interview, které dal ekonomickému periodiku E15 pan Zdeněk Horsák, generální ředitel společnosti SITA, která patří mezi TOP 5 největších odpadářů, nejenom v naší republice. Je mu věnována celá dvoustrana, takže se nebojím, že byste jej nenašli.

Jak víte z mých předchozích článků, při zahájení projektu BEZODPADOVÉHO SVĚTA, jsem se sešel se zástupci většiny odpadových společností, často s lidmi z nejvyššího vedení těchto firem. Ze zdvořilosti jsem byl vyslechnut a následně se mi všichni vysmáli se slovy, že se mi můj projekt nemůže nikdy podařit.

O několik let později, kdy zvyšuji intenzitu vzdělávání firem, lidí i celé společnosti a to nejenom na lokálním trhu, ti samí lidé, přichází s prohlášeními, kterým se před těmi několika lety vysmívali, samozřejmě již pod svým jménem. Získali si tak nejen několik let rostoucích zisků, ale i čas na přípravu změny tak, aby i po její realizaci o své nadstandardní a často neoprávněné zisky nepřišli. Tyto změny si pojišťují, díky svému vlivu i na politické úrovni.

V rozhovoru s panem generálním ředitelem několik podobných informací vyplývá a tou nejvýraznější a nejaktuálnější je otázka KOMPOSTOVÁNÍ. Která byla s poměrně velkou razancí a v neuvěřitelně (na české poměry) krátké době implementována ve formě zákonné vyhlášky.

Dovolím si z článku citovat:

E15: Existují nástroje, které obce mohou motivovat k maximálnímu sběru a využívání biologického odpadu?

V Brně jsme převzali v roce 2010 centrální kompostárnu. V té době se tam likvidovalo méně než čtyři tisíce tun biologického odpadu. Dnes se kapacita blíží 30 tisícům tun a neproděláváme na tom. Takže jsme schopni původce motivovat, aby jejich odpad skončil v naší kompostárně.

E15: Jak je motivujete?

Nižší cenou, než za kterou by odpad uložili na skládce. Můžeme si to dovolit, protože získáme peníze z prodeje kompostu. Máme certifikovány čtyři výrobky od nejkvalitnějšího kompostu po rekultivační substrát. Zase ale jde o to, že musíte mít ve firmě specialisty na biologický odpad. My máme dva. Ti pomáhají městům, obcím i živnostníkům najít optimální systém nakládání s biologickým odpadem. Také jde o výchovu lidí, aby třeba do jedné popelnice nedávali trávu a odpady ze zeleniny, protože pak nemáme dostatečně kvalitní a homogenní surovinu pro naše produkty.

E15: V Česku převládá spíše názor, že je tady spousta kompostáren a naopak málo zájemců o kompost.

Utratilo se tady mnohdy zbytečně přes 1,5 miliardy korun na stavbu 190 malých komunitních kompostáren. První problém je, že se sbírá všechno a dává se to na jednu hromadu. Z takové suroviny ale nic pořádného nevyrobíte. Nějakému dělení odpadů nenahrává ani velikost provozovny. Když máte kompostárnu s kapacitou 500 až dva tisíce tun, s odpadem si nepohrajete, abyste vyrobil pět šarží kompost

V článku jsou dvě informace klíčové, zda-li pak víte které?

1) Firma se nechává, jak je u odpadářů zvykem, za "management" kompostu platit od lidí, kteří suroviny třídí, aby je mohli dát do správné nádoby. Platit si nechává i přesto, že prodejem kompostu získává nemalé prostředky. 

2) Pan ředitel hovoří o tom, že malé kompostárny jsou vlastně na nic a naopak, že jdou proti trendu. Jediné proti čemu tyto kompostárny jdou, jsou zdroje zisku odpadové společnosti, jak toho, který dostávají z obyvatel, tak toho, který mají z prodeje.

Celý článek je jedním velkým PR sloužícím k šíření nepravdivých informací a tím i oblbování občanů. To, že se v kontextu objevili i skutečné pohnutky, je spíše náhodou, než pravidlem.

Co se musí změnit je dělení zisku odpadových společností, které zaměstnávají 10.000.000 obyvatel ČR bez toho, aniž by jim platili za jejich práci jedinou korunu a to i přesto, že třídění berou vážně.

Druhým dnešním článkem, který nás zaveden na druhý konec světa, a může se zdá být naprosto odlišný, naváži na dané téma.

V USA totiž došlo v minulých dnech k neuvěřitelné věci. Manželka jednoho z obyvatel oblasti South Bay, při vyklízení domu, odevzdala k recyklaci bedny plné elektronického šrotu. Při třídění přišli pracovníci společnosti MILPITAS, která se zabývá recyklací elektroniky na skutečnost, že součástí vyhozeného zařízení je i unikátní a svým způsobem i jedinečný první počítač společnosti APPLE, nazvaný APPLE I, který byl vyroben v sérii pouhých 200 ks.

Cena tohoto unikátu na trhu je stanovena na 200.000,-USD.

Na rozdíl od všech tuzemských odpadových společností zabývajících se výkupem odběrem "elektrošrotu" jak jej tak hezky nazvaly právě tyto společnosti, aby dokázaly, jaké dobro obyvatelům činí tím, že přebírají jejich zisky starosti, si společnost MILTIPAS dala do svého podnikatelského plánu jednu malou drobnost.

Dělí se 50:50 o zisk s těmi, kdo jí k němu napomohli, tedy s lidmi, kteří jí elektroniku přinesli.

Firma totiž nezatajuje, že práce s touto komoditou je velice výnosnou záležitostí a díky výše uvedené politice patří i k nejúspěšněji a nejrychleji rostoucím společnostem v oblasti.

Kromě jiného se totiž chtějí i v tomto případě podělit s bývalou majitelkou a dáti jí podíl na zisku, tedy 100.000 USD. Bohužel dárkyně byla anonymní a proto je nyní po celém státě a v oblasti vyhlášena akce, kde se tato majitelka právě hledá. Identifikovat ji bude osoba, která zboží přebírala.

Zatímco tuzemské "odpadové hospodářství" je postaveno na nulových principech: 

• Nulová transparentnosti
• Nulového dělení zisku
• Nulové odpovědnosti

Ukazuje tento příklad, že lze jít i jinou cestou. Cestou v níž by  nebylo třeba 16.000 červených odpadových nádob na elektroštrot, protože lidé, kteří by za jeho donesení, byli odměněni, by rádi se svými věcmi došli, či dojeli i dál než na nejbližší roh, protože by kromě dobrého pocitu, dostali i odměnu, která jim za jejich úsilí náleží.

P.S. jen pro zajímavost bych rád uvedl, že na článek v E15 mne upozornil jeden zúčastníků projektů Prevence vzniku odpadu, který se rozhodl že cíl, kterým je vytvoření světa be odpadu, bude svou prací podporovat a já mu za to touto cestou ještě jednou děkuji.