Odboráři, Milionáři lidu

Relativně nedávno jsem v jednom ze svých článků zmiňoval zářný příklad postoje "pracujícího lidu" v podobě prohlášení vrchního odboráře pana Středuly, s nímž v harmonii ladil jeden z vrchních politiků. Oba dva poukazovali ta to jak málo příspěvků ze svých příjmů, získaných prací, odvádějí živnostníci.

V závěru článku jsem žádal čtenáře, zda-li by mi někdo neřekl, jak velké (reálné) odvody jdou z platů právě těchto dvou osob. Bohužel jsme se k číslu nedostali.

Zato dva dny poté, zveřejnil deník NOVINKY.CZ, jinou zajímavou zprávu, která s položeným dotazem přímo souvisí. Tato nese název "Odborový předáci utopili miliony v bezcenných dluhopisech". Stejnému, či podobnému tématu se věnuje i další článek, týkající se mimo jiného máku.

Pochopil-li jsem to dobře, jsou odboráři milionáři, což díky zahájeným soudním řízením nemohou popřít, a proto si mohou dovolit "volné miliony investovat dál". Investice do máku mne nepřekvapuje, protože při návštěvách v oblasti zvané Zlatý trojúhelník, bylo jasně předvedeno a vysvětleno, jak profitabilní pěstování máku je. Ovšem dluhopisy.

Už jen ten název mi nahání husí kůži.

Pojďme ale zpět na začátek, je třeba se zeptat, odkud jsou získané miliony.

Předpokládám, že jde o členské příspěvky, řádných členů. Příspěvky lidí, kteří pracují, často rukama, a jejich vstup do Odborů byl odůvodněn snahou, o vyšší ochranu proti zaměstnavatelům, tedy lidem, kteří jim dali práci a často i zaměstnání.

Velcí odborový bossové, pravděpodobně i včetně pana Středuly, nemají pro samou starost o druhé, čas pracovat fyzicky, našli si totiž dobré zaměstnání a často získali značnou odbornost. V některých závodech je například oblíbená soutěž "O Zlatou jehlu", kterou vyhrává ten, kdo se lépe zašije.

Vedoucí odborář, často není vidět mezi svými ovečkami, o to však silněji je na pracovních obědech s vedením společnosti a obětuje tak své zdraví dobru všech. Je třeba si všimnout, že jinak neviditelní odboráři zvedají vlastní pedestal, když žádají o zvýšení platů svých oveček.

To že milé ovečky se o podobných aktivitách dovídají často až z tisku, nechme stranou, stejně jako spokojenost s platem stávajícím. I když sousloví „spokojenost s platem“, je v Čechách nesmyslem, protože z principu věci se svým platem není spokojen nikdo ani metař, ani ředitel zeměkoule, či politik. Nejenom komunismus, ale i postkomunismus nás učí jedno, nemít nikdy dost.

Při rešerši k tomuto článku jsem našel krásný článek pana Patra Zámečníka, zvažujícího zda-li odboráři mají odbory. Mají, ale jejich funkčnost je zřejmě spíše píárová, či papírová, než skutečná.

Co víme, že je skutečné, jsou kvalitně vydané investice, které odboráři směřují do prospěšných akcí. Můžeme se tedy těšit, že zástupci tuzemských odborových svazů se budou opět účastnit, či dokonce i pořádat mezinárodní golfový odborářský turnaj, jako tak činili v roce 2011, v době kdy ostatní členové byly svoláni ke stávce. 

Nikdy jsem v odborech nebyl a neznám stanovy odborových svazů, ale předpokládám, že mezi základní body patří ochrana členů svazů, tedy pracujících. Je-li tomu tak, nejde mi pak do hlavy proč zaměstnanci většiny továren, nejsou zaměstnanci těchto továren, ale agentur a do odborů mají často zakázáno vstoupit pod trestem vyhození, či jak se může stát, že to samé se děje českým pracovníkům v zahraničí, jak ukazuje i dnes poslední zmíněný článek.

COPAK JE NECHRÁNÍ ODBORY? COPAK ODBORY NEMAJÍ NA OCHRANU PROSTŘEDKY?

Na úplný závěr hádanka. 

Zadáte-li do vyhledávače Google jméno Josef Středula, na kolika fotografiích ho uvidíte fyzicky pracovat?

Odpovědi prosím do diskuze.

Výherce bude odměněn po vzoru odborů. Za svou práci a příspěvek, dostane prd.