Všude v tisku a to ať již tom papírovém, či tom virtuálním, probíhají již řadu měsíců chvalozpěvy kombinované se žalmy o tom, jak je v tuzemsku dobře s téměř nulovou nezaměstnaností a zájmem o další pracovníky, kteří prostě nejsou
Vytváříme tak další z logistických paradoxů.
Stačí si totiž projít jakoukoli průmyslovou, či logistickou zónu v Čechách a pravděpodobně budete hledat marně plot, kde by nestálo, že firma hledá zaměstnance.
"další do týmu"
"experty na všechno"
či
"skladníky a skladnice s platem od 26.000,-Kč měsíčně"
Lidi nejsou, ale trpaslíků je dost, padlo v jednom krásném českém filmu, před 39 lety. A je to tak.
Zahraniční investoři by rádi investovali miliardy, když jim to král Andrej povolí, a jediné co chtějí, je dobro pro obyvatele země, kde se chtějí usídlit. Země, která se díky své neviditelnosti stala v tomto roce šestou nejbezpečnější zemí světa.
Země, kde se rozdává půda jen za úplatek a lidé budou dělat úplně všechno, a stačí, když jim za to zaplatí tolik, aby měli na pivo a na sekanou. Jsme prostě rájem pro všechny.
Když se však po přečtení podobných zpráv vydáte do měst, potkáváte více lidí, kteří nevypadají, že by práci měli, dokonce ani, že by ji hledali. Množící se počet lidí bez domova obývající lavičky (když jsou), keře a podloubí. Rostoucí počet skupinek lidí různé barvy kůže, které spojuje jen to, že nikdy nechodí sami.
Rostoucí počet seniorů, kteří při nákupu nejlevnějších rohlíků počítají haléře, aby měly co do úst dát i zítra.
Nemyslím si, že v tuzemsku je málo lidí ochotných pracovat, ale jsem toho názoru, že není dost firem, které by jim nabídli nejen práci, ale i podmínky hodné člověka, jenž má chuť do práce.
Nedávno jsem jel z workshopu v Brně a ve vagonu jsem měl dlouho a krásnou diskusi s paní Libuškou, která již přes 45 let na dráze pracovala (pozici si nechám pro sebe). Během rozhovoru ona sama indikovala to, o čem hovořím jen pár řádku výše, tedy skutečnost, že práci, kterou dělala kdysi s láskou, nyní dělá proto, aby měla co jíst.
Chuť do práce jí vzali stále se střídající manažeři, ukrajující z koláče mezd víc a víc, aby se po jejich odchodu ukázalo, že nejen, že nedošlo ke zlepšení, ale situace se ještě více zhoršila. Krásným příkladem může být iniciativa průvodčích, kteří si z vlastní vůle a za vlastní prostředky koupili brašny Německých drah, které, na rozdíl od těch českých, jsou praktickým pomocníkem a doplňkem a ne jen nefunkční okrasou, k níž je třeba spárovat další úložné prostory rozvěšené po těle.
Čím více se totiž píše o tom, jak nízká je v tuzemsku nezaměstnanost, tím hůře na tom ve skutečnosti jsme, protože kdyby tomu tak skutečně bylo, nebylo by třeba o tom psát. Vše je jen politická hra na kočku a myš, kdy jediné na co politici čekají je, kdy si prohodí role, aby tak jako tak, mohli zůstat u korýtek.
Jejich činnost je pravděpodobně stejně důležitá, jako vytváření zákazu divoké zvěři migrovat mezi státy, tedy něco, čemu se politici věnují namísto nezajímavých migrantů, které stále ještě paní Angela nechce nechat spát na své zahradě a v Bundestagu, kam je svými vroucími řečmi pozvala.
Aby mne někdo nenapadl za to, že nadpis nekoresponduje s obsahem, dovolím si Vás zeptat. Nechcete Montérky? Modré, nenošené, kvalitní - jsou totiž z let 1967 - 1970 a byly zaarchivováné původně ve skladech civilní obrany, než se je další generace politiků rozhodla vyhodit, aby mohla nakoupit a profitovat z nákupu nových. Cena za kus bunda a kalhoty je 150,-Kč a můžete se podívat sami, jak mi sluší.
Na závěr na uklidnění. Není se třeba obávat, že se takto děje jen v ČR, kdepak, Slovensko jde stejnou cestou a stejně jako naši politici, tleskají a nechávají si tleskat, tak i ti Slovenští, když zveřejní zprávu o tom, že objem zahraničních investic stoupl o 188%
K tomu jen jeden dotaz
ŽIJEME SKUTEČNĚ JEŠTĚ VE SVÉ ZEMI????
Malý odkaz k velkému nadpisu, nebo druhý
