Novoroční projev rezidenta republiky

Vážení spolurezidenti, dovoluji si Vás touto cestou oslovit, a využít tak skutečnosti, že dle mezinárodních průzkumů je rychlost našeho internetu jedna z nejvyšších na světě. Televize a rádio, užívané pro sdílení prezidenty

jsou prý již pasé, stejně jako jejich vysílání první den nového roku.

Rozhodl jsem se Vás neoslovovat výrazy spoluobčané, ani soudruzi a soudružky, jak tomu bylo v minulosti, ale výrazem rezidenti, který jak vyjadřuje encyklopedie WIKIPEDIA říká:

Rezident může být :

• v ekonomii označení určitého subjektu majícího vztah k určitému státu (viz např. pojem daňový rezident)
• představitel koloniálního státu v protektorátě, obvykle faktický vládce – protektor
• zastaralý výraz pro diplomatického zástupce (mezi chargé d'affaires a vyslancem)
• vedoucí agent cizí rozvědky v příslušné zemi (šéf cizí špionáže) [zdroj?]
• spolupracovník StB, jenž organizoval práci dalších agentů, kteří mu byli svěřeni, a předával výsledky jejich činnosti. Charakter a rozsah práce rezidenta se v průběhu let 1948 až 1989 měnil.[1]

Každého z nás je totiž možné zařadit do některé z kolonek umístěných výše.

Do té první jsme zařazeni všichni a s ohledem na plánované kroky dalšího prezidenta, budeme již odmalička vybaveni nejen rodným listem, ale i účtenkovým albem, v němž namísto fotografií zachycujících náš vývoj a rozvoj od okamžiku prenatálního až po posmortální, budeme si evidovat výdaje, které budeme muset předkládat při nechtěných návštěvách mužů v dlouhých kabátech.

Toho druhého zažila většina populace a ta další do ní pravděpodobně brzy spadne. Je to hlavně proto, že jsme zemí, jejíž politická scéna potřebuje pro své působení velkého, či ještě většího bratra, který rád schová pod svou vlajku ta malá lokální pochybení.

Ta třetí je hojně využívána mnohými, pro které tuzemské bankovní domy mají moc tenké zdi a zacházení s finančními přebytky okázale ukazují na popelnicích odstavených před svým sídlem. Tito rezidenti se jistě považují za členy sboru majícího za úkol ukázat, že naše země ještě existuje a svá shrbená záda mlčícího davu nabízí dalšímu z dobrodinců na sekání jeho špalků.

Čtvrtí a Pátí měli patřit minulosti, ale místo toho patří spíše budoucnosti. Již není třeba schovávat svou rezidentnost čtvrtého, či dokonce pátého stupně. Byly a jsou znakem nadřazenosti. Jen na krátké časové období i znakem hanby, než se opět stala ukázkou ignorance vůči těm, kdož tímto stadiem vývoje neprošli.

Vážení spolurezidenti, myslím, že je na čase přestat chtít být pouze součástí mlčícího davu umístěného v ohradě s ohradníky z hor vprostřed kontinentu nesoucího název Evropa. Tato nese jméno Fénické princezny unesené bohem Diem poté, co vzal na sebe podobu bílého vola.

Nevím sice, jakou barvu kůže měl pastýř, ale vím jistě, že tradiční bílý šat zaměnil za rudý, vyjadřující více symbol, který uctívá a kterým vládne, tedy oheň a s ním i krev, která z cizího neteče.

Přeji Vám, stejně jako i sám sobě, abychom již v příštím roce začali dokazovat všem, že nejsme národem bílého skotu, ani pouhými těly bez hlav, sloužícími k vykonávání jednoduchých manuálních činností, za které máme nárok na kus nekvalitního žvance, jenž je k dostání v super a hypermarketech připomínajících často dobytčí žleby.

Jsme národem, který dokázal světu dát více než jen výrazy TUNEL, PREZITENTSKÁ VIROZA, či LEVNÁ PRACOVNÍ SÍLA. 

Jsme národem, v němž se zrodilo v hlavách spisovatelů slovo ROBOT. Zemí, kde se zrodily kontaktní čočky v rukách profesora Wichterleho, či hromosvod. Češi toho světu již dali mnohem více, jen o tom často sami ani neví.

Zatím jsme všichni rezidenty a já věřím, že to není vše, čím bychom měli býti.

Jen si to musíme uvědomit a začít se podle toho chovat.

Inspirovat se můžete nechat prací muže, který dokázal beze slov říci co pro něj jeho vlast znamená a doporučuji vydržet od začátku až do konce, jako to dělám čím dál častěji já sám.