Tato věta mne rozesmála. Ne, že by snad byla nějak vtipná, ale prostě sedla jak "zadek na hrnec" jak říkala má babička. Když se na obsah podívám zpětně, zaráží mne, o co je most rizikovější než například chodník, či stezka.
Aut tam jezdí stejně, často jezdí dokonce pomaleji než na běžném úseku silnice.
Když jsme u toho, nedá mi to, abych se nezmínil o své cestě vlakem z Plzně do Brna, pro kterou jsem se rozhodl při pomyšlení, že bych měl absolvovat D1 a pak vést ještě dva dni workshop, shodou náhod věnovaný INOVACÍM V LOGISTICE.
Jako člověk z praxe, jsem vše včas plánoval.
K mému překvapení jsem zjistil, že České Dráhy nabízejí možnost, tuto trasu urazit za čtyři hodiny, tedy rychleji než autem, a tak jsem neváhal a jízdenku si na okénku na hlavním plzeňském nádraží, zakoupil.
Pak už jsem se jen těšil.
Rozhodl jsem se, že první a poslední míli, či kilometr dojedu na elektrické jednokolce, která je nedílnou součástí mých přednášek a cest za prací i dobrodružstvím a vyrazil jsem tak, abych měl dostatečný předstih a našel to správné nástupiště.
Na místě jsem byl včas.
Ne však rychlík, který sice dorazil jen o 5 minut později, ale měl již hlášené 20ti minutové zpoždění.
Snadno jsem si dopočítal, že ony 4 hodiny, které mi ukazoval objednávkový systém, asi nestihnu, protože na přestup na hlavním nádraží pražském jsem měl jen 9 minut. Ale což, třeba to dožene.
Po avizovaných 20 a několika dalších minutách se rychlík vydal na cestu.
První kilometry jsme jeli rychlostí chůze a měl jsem nutkání vytáhnout jednokolku a dát si s rychlíkem závody, určitě bych vyhrál.
Protože jsem tušil, že bude o čem vyprávět, rozhodl jsem po prvních kilometrech, si cestu dokumentovat i prostřednictvím GPS.
Jak ukazuje screenshot obrazovky dole, dokumentoval jsem trasu z Plzně do Prahy dlouhou 106 km, znovu upozorňuji, že jsem jel rychlíkem Českých Drah.
Během této trasy jsme dosáhli maximální rychlosti 146 km/h, ovšem průměrná rychlost při pohybu, byla nižší než poloviční a to 65 km/h
Opět pro upřesnění - JEL JSEM RYCHLÍKEM.
Přípojný rychlík jsem na hlavním nádraží samozřejmě nestihl, a tak jsem si už jen půl hodiny počkal na další, zrušil odpolední jednání v Brně a těšil se na další cestu, která pak probíhala bez větších problémů. Bohužel absence elektrických zásuvek neumožnila dále měřit rychlost z důvodu vybíjení baterie mobilního telefonu, ale to není tak důležité.
Navečer v Brně jsem si pak vše vynahradil projížďkou po zlaté lodi, kdy jsem vzbuzoval stejné haló, jako v loňském roce na Plzeňských ulicích. Trochu mne to překvapilo, protože právě Brno je sídlem několika prodejců čisté mobility a jednokolek, kteří o sobě tvrdí jak jsou silní.
Rozdíl mezi námi je pravděpodobně v tom, že já o čisté mobilitě nehovořím proto, abych prodával, ale jezdím proto, že rád hovořím, ale to je jiná věc.
V každém případě zpět k mostu a drahám.
Přes železniční trať samozřejmě vedou desítky mostů a můstků a mne by zajímalo, zda-li na některém z nich někdy, někdo pronesl krásnou větu použitou v nadpise a to klidně i ve variantě záměny aut za vlak.
Ptáte-li se, mohu-li (i přes stejnou situaci se zpožděním na cestě zpáteční), doporučit jízdu vlakem, odpovím Vám ano. Proč vlastně ne. Potkal jsem tam totiž velice příjemné lidi, na které bych v autě nenarazil a obě cesty, vlastě všechny čtyři cesty, jsme diskutovali mnoho témat a bylo to velmi příjemné.
Před samotným cestováním, však doporučuji několik maličkostí
- Časové údaje objednávkového systému berte jako orientační, systém totiž nezohledňuje ani dlouhodobé opravy a výluky, natož ty krátkodobé.
- Chcete-li jako já cestovat s přestupem, nevolte poslední vlak, mohlo by se Vám stát, že budete čekat hodně dlouho na den "nový" první.
- Počítáte-li s tím, že ve vlaku použijete elektrickou zástrčku na dobití svých přístrojů, raději na to zapomeňte a vybavte se jinak
- Budete-li plánovat možnost využití jídelního vozu, doporučuji nevolit zahraniční rychlíky, které mají nejen obsluhu nemluvící česky, ale navíc ceny, které se Vám nebude chtít hradit. Naopak v jídelním voze provozovaném přímo pod ČD jsem byl cenou i kvalitou jídla ohromen a mohu je doporučit.
A je to. Já jsem zpět v Plzni. Účastníci workshopu dávno také a České Dráhy, ty jejich management i nadále řídí tak, jako by měl pořád dost peněz, možná i proto, že dost má, protože český daňový poplatník, resp. ministři, vždy seženou dost na hrazení neustálých ztrát, které vznikají i přesto, že by nemusely.
Na dráze totiž pracují skvělí lidé, s nimiž jsem měl možnost se během svého výletu setkat a ti, kdyby mohli, by z ČD udělali společnost, za níž se nikdo, ani oni sami, nebudou muset stydět a cestující je budou vyhledávat ne z nouze, ale z důvodu příjemného cestování.
