Nehoda není náhoda

Ačkoli mnoho mých příspěvků reaguje retrospektivně na události které již proběhly, přesahují často ze současnosti do budoucnosti, která ne vždy je zářnou. Dnešní článek však vynechá minulost a do budoucnosti skočí rovnou.

Napíši Vám totiž, co se stane v nejbližší době.

Ne však u nás, ale na zemských mořích a oceánech.

Budou tam totiž častěji havarovat ropné tankery a občas (aby to nevypadalo tak hloupě) i další nákladní lodě. Důvod je prostý. Peníze.

Sucho totiž zlevňuje ropu a tankery, které ji načerpali, stojí v přístavech protože její majitelé by nevydělali prodejem tolik, kolik si plánovali. A tak se dostává ke kormidlu (a to v tomto případě doslovně) krizový management.

Co dělat a neprodělat?

Řecký ministr financí Varufakis, to ví naprosto přesně. Stát se dobře placenou hvězdou docílením potopení celé státní ekonomiky a ta je v tomto případě na vodě. Stačí jen zpovzdálí sledovat a nasadit neodolatelnou cenu za svou prohru, a v případě pana Varufakise se jedná o částky 25 - 30.000 EUR za jednu přednášku.

Pan Varufakis po světě oficiálně přednáší o světové ekonomice, tedy o něčem, o čem ví více i ekonomičtí emigranti. Stačí totiž natáhnout ruku a čekat. Neoficiálně však jsou přednášky zaměřené zcela jiným směrem a to jak zkrachovat státní kasu a dostat se k penězům a za špatnou práci dostat ještě více peněz a co je hlavní, nedostat za své selhání jiný trest než věčnou slávu.

Je až s podivem jak ve světě i v Čechách, prochází čím dále větší zlodějiny a průšvihy. Topolánek na párty ve vile pana Berlusconiho byl jen slabý odvar. Válka v Iráku. Rozkradený raketodrom v Rusku. Nenávratně zničené tisícileté památky. Beztrestné sestřelování dopravních letadel, potápění lodí, a tak dále. Stávající svět již překročil hranici sám sebe a s pohledem na davy následovníků "velkých činů dutiny ústní, konaných pomocí řečníků a proslovů psaných marketingovými odborníky" si myslím, že jedním z nejlepších průmyslů následujících pěti až deseti let, bude výroba slepeckých hůlek, hluchátek a brýlí pro virtuální realitu.

Není důležité, jestli budou baterky, či obsah. Důležité je zakrytí zraku, protože ústa ta byla koblihou ucpána již dávno.

Natáhněme však plachty k původnímu tématu - budoucnosti.

V ní se totiž brzy dočkáme nečekaně velkého množství dopravních nehod tankerů. Tyto půjdou ke dnu a na hladině oceánů budou rozlévat své černé zlato znamenající smrt. Co na tom, že by bylo možno zkázu zastavit, či omezit použitím přírodních prostředků typu BBMPi či BIOSATIVA apod., neučiní se tak. Čím větší katastrofa, tím lépe, vzbudí totiž soucit.

Nejenom s chudáky rybičkami, ale i vlastníky oněch tankerů a majetku, který převážely. A tito budou z pojišťoven čerpat prostředky na živobytí. Prostředky, které by prodejem nemohly dosáhnout, protože cena jejich černého zlata klesla pod únosnou míru.

K dosažení důvěryhodnosti, bude třeba soustředěná akce, plánované globální rozložení havárií tak, aby skutečný záměr nebyl na první pohled evidentní. To bude stačit, protože na druhý pohled, většina permanentně běžících občanů nové informační generace prostě nemá čas.

Součástí bude mimo jiné i potopení některé ze zaoceánských výletních lodí, kde lidská tragédie znásobí soucit těch, co rádi přispějí ze svých podstatně chudších kapes těm, kdo si je již dávno koupili i s jejich obsahem.

Jedním z možných schémat je, že se najednou více tankerů objeví v oblasti tajfunu, který nikdo nečekal a srazí se nejen navzájem, ale i s překážkami na podmořském dně.

Kdy se tak stane?

Až přijde ten nejlepší čas a nestoupne-li cena ropy dostatečně dlouho, mám obavu, že budeme čekat podstatně kratší dobu, než počítáme.

Pak se lekce pana Varufakise budou hodit a právě proto jsou drobáky v podobě 25 - 30.000 EUR za jednu přednášku zanedbatelné, stejně jako pětitisícová bankovka v kapse našeho ministra financí, který ji rád přenechá žebrákovi, protože drobné, ty ministr financí prostě po kapsách nenosí.