Nájemní pracovníci

Každý pracovník je vlastně najatý. Ti co jsou "kmenoví" budou sice tvrdit, že to tak není, ale bohužel nebudou mít pravdu. Podpisem pracovní smlouvu si totiž jejich tělo,

 mozek a další části těla najímá jejich zaměstnavatel.

Je to tak a ti, kdo se osamostatnili, ti parazité, jak je rád nazývá nejen šéf odborů, ale i mnozí politici, se zase nechávají najímat svými klienty, a tak žijeme v procesu nájemních pracovních vztahů.

Svou kancelář jsem ukotvil v jednom ze soukromou společností renovovaných "brownfieldů" v centru Plzně, hned vedle KD PEKLO, kde sídlí centrála, resp. mozek Města kultury 2015. Zatímco naše budova je plná života, krásně opravovaná za silného tlaku památkářů, je sousední budova na spadnutí, před kterým ji drží velkoplošný plakát, viz foto, ale to je téma na jiný článek.

Ve stejné budově v jaké sídlí IBCSD LAB s.r.o., sídlí mimo jiné i Pracovní agentura. Téměř denně potkávám na chodbě postávající a posedávající občany, různé barvy pleti, kteří do agentury přišli buďto s žádostí o práci, či již jen čekající na odvoz na pracoviště. Poslední skupinou jsou návštěvníci stěžující si na podmínky, které agentura poskytla a jak sami tvrdí "již nikdy více", aby za několik dní zkusili štěstí u agentury další.

Já osobně, nepovažuji svou kancelář za sterilní místo, kam patří jen počítač, sbírka norem a spousta šanonů (elektronického věku), ale prostor kde konám pracovní workshopy, vyrábím výrobky. Zároveň ve stejných prostorách vykládám a nakládám vozidla ze skladu, který mám umístěný v bývalém protiatomovém krytu v suterénu budovy. Díky lokaci a umístění zde není možné používat žádnou manipulační techniku, a vše tedy nosím rukama a opakovaně často míjím pracovníky, kteří (jak jsem řekl) čekají na práci. 

Dnes, když jsem opět vykládal auto a tucet „zájemců“ mne se zájmem pozoroval ve většině případů s cigaretou na rtech, jsem si uvědomil jednu věc.

ZA DOBU DELŠÍ NEŽ ROK, SE ANI JEDEN ZE ZÁJEMCŮ, KTEŘÍ MNE VIDĚLI NOSIT, NAKLÁDAT A STĚHOVAT VĚCI, NENABÍDL, ŽE BY MOHL POMOCI.

Nezbývá mi než se zeptat, je skutečně práce to, co tito občané hledají? 

Je pracovní agentura skutečně místem, kde mám hledat lidi pro práci?

V souvislosti s tím, jsem si vzpomněl na článek, který vyšel shodou náhod den před napsáním tohoto příspěvku. Psalo se v něm (na několika zdrojích), že Ministryně práce a její pracovníci pomáhají aktivně v náboru práce pro společnost AMAZON.

Velice by mne zajímalo, jak ta samá Ministryně pomáhá ve vyhledávání práce dalším společnostem, třeba českým. Že by to bylo efektivním působením úřadů práce, či snad osobním příkladem?

Pokud si dobře vzpomínám (stačí projít vlastní příspěvky týkající se společnosti AMAZON), měla být výstavba v Dobrovízi záchranou pro vesnici a okolí, a mělo dojít k zaměstnání 5.000, pardon 4.000, pardon 3.000 a nyní 1.500 zaměstnanců a vyřešit se tak lokální nezaměstnanost.

Nyní dochází s velkými ovacemi k tomu, že do středních Čech budou dojíždět pracovníci z Čech severních a ani bych se nedivil, kdyby stát začal hradit dopravu, protože přece musí vyjít vstříc jménu AMAZON, jakožto největšímu z velkých.

To, že podobná situace nastane, jsem nevěděl zdaleka jen já, ale upozorňovalo na ni mnoho lidí z oboru logistiky, personálních zdrojů i ekonomiky. Naše slova však na žádnou z akademií, ani na tu Strakovu, ani do honosných budov ministerstev, či dokonce na jejich lokální zastoupení, nedosáhla a ztratila se na trase.

Jedním z řešení bych však paní Ministryni a majitelům a pracovníkům personálních agentur mohl nabídnout. Říká se tomu osobní praxe. Znamená to, že než budou pokračovat ve své záslužné práci, zkusí si řekněme na 2 – 3 měsíce, vykonávat činnost těch, kteří jsou Vašimi „klienty“ a to za shodných podmínek jaké mají oni, tedy bez zázemí rodiny, vozidla apod.

Jsem zvědav, jak paní Ministryně zvládne denně dojíždět ze severních Čech autobusem na 12-ti hodinové směny ve skladu AMAZON, kde se celý den nezastaví a pak na konci měsíce si vezme svých 8.000 čistého a půjde s rodinou oslavit svou novou práci.

U podobné praxe si je třeba uvědomit následující riziko, zvané adaptace. Je totiž možné, že se nebude chtít vrátit na místo svého původního působení a bude i nadále šťastná na skladu, spolu s tisícovkou dalších rozesmátých tváří, jak je známe z propagačních videí této společnosti.

Může si naše politická scéna takovou ztrátu dovolit?