Myslíme na

Na co vlastně myslíme? Hlavou honí se tisíce, ne miliony myšlenek a my nedokážeme uchopit ani jednu jedinou. Zatímco do minulého víkendu věnoval jsem soboty a neděli poezii, ty zbylé věnované budou próze a myšlenkám starým 18 let

Modlíme se denně k bohu se snem o lepším zítřku, a nestačí nám jen ten zítřek.

Místo radosti že jsme přežili, nadáváme na počasí, na lidi, na práci, na sebe.

Nevděčníci na dlouhé cestě do světa za oponou. Shrnuté závěsy a děj odehrává se někde jinde a diváci, ty trpělivé ovce, sedí celý život na svých místech. Zrození, úmrtí, jedni nahrazují druhé, odcházející, přicházející, ztrácející i nalézající mají tu svá místa, z otce na syna, matky na dceru dědí se židle, ani na okamžik neopuštěna, co když právě teď začne tolik očekávané představení.

 A na oponě stojí Cogito Ergo Sum a nikdo už neví co to znamená.