Mosty jsou vzdušné stavby. Spojují i rozdělují. Nataženy v prostoru často potřebují jen dva opěrné body a jejích vytvořením dokáží nést dějiny. Můj tatínek, aktivní horolezec vždy říkal, že opěrné body musí být tři, mosty to neví
K napsání tohoto příspěvku mne přivedla souhra náhod. Během jediného víkendu jsem nejen osobně přejel několik mostů na elektrické jednokolce a při jedné cestě překonal 2.700 km ujetý od 1.dubna 2015, ale i dva články. První na českém serveru NOVINKY.CZ, druhý na švýcarském serveru ROBOHUB.
Mosty jsou často krásné a stejně jako víno, jsou ty nejstarší mnohdy i zralejší, minimálně co se estetiky a trvanlivosti týče.
Zmiňovaný článek na serveru NOVINKY nese název VIDEO: Z trávy upletou pevný most. Rok po něm chodía pak ho hodí do řeky. Článek popisuje každoročně se opakující rituál výstavby lanového mostu, k jehož výrobě obyvatelů Peruánských And neslouží nic jiného, než místní přírodní materiály, konkrétně pak tráva.
Výstavba mostu, není otázkou dotačních programů Evropské Unie (ta totiž své dary tak daleko nerozdává), ani není limitována stavebními předpisy (které by zapudily u projektantů i samotnou myšlenku na podobnou stavbu), je to otázka prestiže člověka a jeho umu dokázat nejen zachovat odkaz předků, ale i jej zopakovat.
Prvním krokem po vyorbení lan je použití starého mostu k natažení nosných lan mostu nového
Druhým pak odříznutí mostu starého a jeho poslání po řece dál, kde může sloužit užitku živočichům nejen těm vodním, ale i těm žijícím na břehu a ptákům, kteří mhou traviny použít na výstavbu svých hnízd.
Odříznutím starého mostu tak nevzniká odpad, jak do nás hustí odpadové lobby, ale materiál a surovina, již nepoužitelná na výstavbu mostu, ale sloužící k mnoha jiným účelům.
Na přípravě a výstavbě se podílí všichni lidé z vesnic na obou březích, ti jimž existence mostu umožnila eliminovat nutnost absolvovat často desítky kilometrů proto, aby navštívili své příbuzné, přátele, či šli za obchodem do vesnice na druhém břehu, kterou mají na dohled. A stejně jako v jiných případech, má každá i svého vlastního mistra mostaře, který však na rozdíl od našich managerů a ředitelů, pracuje vlastníma rukama proto, aby vytvořil další ze svých děl. Užitečný výtvor sloužící celý další rok.
Druhý článek, na který jsem narazil na Švýcarských stránkách věnovaných robotice a uplatnění robotů v průmyslové praxi (a nejenom tam), se věnuje také výstavbě mostu, také lanového, v tomto případě však práci lidí zastupují létající roboti, drony.
Tito dostali za úkol (a byly tak i naprogramováni), aby vytvořili lanový most mezi dvěma pevnými konstrukcemi. Je až s podivem, jak podobné postupy jsou zvoleny. Drony však nemusí plést lano sami, dostanou ho ve formě již hotového výrobku, jejich prací je však zajistit vytvoření mostu dostatečně pevného na to, aby po něm mohl přejít člověk a to bez zásahu lidské ruky.
I přesto, že se nejedná o tlustá lana, ale spíše o tenké provázky, podařilo se dronům vytvořit strukturu, které skutečně lidské zatížení unese. Velmi by mne zajímalo, jak by stavba dopadla, kdyby se využil použitý materiál například vlákna FESTNIT, které jsou tvořena silonovými nitěmi, zatavenými v plastovém obalu.
Jak sami vidíte, spojuje oba případy nejedna podobnost a mohlo by se zdát, že ROBOTY, mohou plně nahradit práci lidí, jak se píše ve víkendovém článku na serveru E15, Ale je tomu skutečně tak?
Podívejme se na celou záležitost z jiného úhlu, úhlu motivace. ZAtímco obyvatelé Peruánských And staví most pro své použití, Dronům by výsledek mohl být ukradený, mají totiž vrtule a s nimi i schopnost létat. Proč tedy staví lanový most.
V Plzni se již třetím měsícem opravuje most na hlavním tahu do města, na Rokycanské ulici. Čtyřproudová silnice byla zúžena v tomto úseku na čtyřproudovou, a polovina mostu byla postupně stržena a odvezena na skládku, protože tam jako odpad přeci patří a to i přesto, že byla tvořena z velké části železnými dráty, nosníky, kabely a samozřejmě betonem, tedy materiálem, kterž by šlo znovu použít, ale zákony říkají ODPAD. A po zboření, předpokládám, že další dlouhé měsíce se bude budovat první polovina mostu nového, aby poté, co se dostaví, začal stejný proces na druhé polovině.
Poslední podobné akce trvala Plzni roky (most na Jateční). Dlouhá léta po která si město pronajímalo provizorní most a jeho majiteli zaplatilo za ta dlouhá léta stamiliony.
Ve světě ekonomické výtěžnosti a ztrát, v němž žijeme, pálíme a boříme mosty dříve, než postavíme základy nových. A stejně jako statisíce imigrantů valících ze za blahobytem západního světa, zapomínáme, že mosty které jsme spálili, stavěli naši otcové a otcové jejich otců. Stavěli je vlastníma rukama a ne jen penězi z cizích zdrojů a nestavěli je proto, aby utratili peníze, o jejichž vydělání se sami nezasloužili.
Nové mosty však nemají dlouhého trvání a rok v Andách, pro ně může být stoletím, zvláště pak pro ty tuzemské.
P.S. Nejenom o mostech, světě bez odpadu a opakovaných lžích a skrytých skutečnostech, mne můžete slyšet zítra hovořit v Plzni v rámci výročních konference organizace Junior Chamber International nazvané NATIONAL CONVENTION JCI CZECH REPUBLIC CZEKO 2015.
color="rgb(20, 24, 35)"National Convennon JCI Czech Republic CZEKO zols This text was recognized by the built-in Ocrad engine. A better transcription may be attained by right clicking on the selection and changing the OCR engine to "Tesseract" (under the "Language" menu). This message can be removed in the future by unchecking "OCR Disclaimer" (under the Options menu). More info: http://projectnaptha.com/ocrad
