Molekuly vzduchu

Když se ráno probudím, často přemýšlím jestli sen se mi zdál, či se do dalšího jen dostávám. Jako nekonečno a relativita, obé lze opsat spící osmou.

Kdo se změní

kdo

motýl letící mezi

hvězdami

a vor sdělaný z

tisíců těl

já rád bych vyletěl

také vzhůru

ale připomínám spíš můru

co za plamenem

vydá se vždy a všude

cítíc tam svou smrt.

S mečem v dlani

oddávám se hraní s molekulami vzduchu

a ve středním uchu nepořádek

nevím kde jsem

ještě další řádek

a snad neskončí to trapasem

když začnu teď se smát

a číst to mohou jiní

nejsou-li líní

ale vydavatel schází

prý příliš mnoho hrází

stojí již.

Plyšová hračka pro dospělé

Krabice

a v ní náš sen

v malé ruličce a bez návodu.

Zkouším nafouknout

JI

to už vím

ale nemám dost dechu

a u benzínové pumpy

připadá mi to trapné.

Jiný nápad

což takhle vodou

Ji

naplnit

to by šlo

a ono to jde.

Je

chladná

jak z ocele

a dotyk studí

mne po těle

dávám ji za okno

mráz

Narodil se obr

z kamene

není ničím víc

a jediný dotyk

teplé ruky

probudí smrt

rozpuštěním

a výbuch

skončí

pohlazením.