Žijeme v krásném středu Evropy. V krajině která dokázala po staletí živit ty, co po ní chodí a jezdí a to bez ohledu na to, zda-li ji chrání a chránili, či ji pustošili a ničili. Trendem, který však získává na vrch je ničení a to
v zájmu zisku
Chodím po této zemi již přes čtyřicet let a měl jsem možnost srovnat ji s mnoha jinými v rámci našeho, i dalších kontinentů. Každý dokáže být krásný, stejně jako krutý, ale jedno je jim všem společné, nechávají nás na sobě žít.
Při své práci se setkávám s tím, že bezmyšlenkovité bourání hrází, stavění zdí, likvidace živých organismů je čím dále běžnější a to proto, aby se mohli rozvíjet ty neživé – v podobě průmyslu. I proto se snažím tuto činnost, kterou nazývám odpadem, eliminovat, ne však jak je zvykem po té, co vznikne, ale před tím.
O víkendu, když jsem se vrátil z další projížďky, na které jsem zaznamenal mimo jiné i přiložené obrazy a video, jsem začal pracovat na dalším projektu a při něm jsem si uvědomil, proč u nás mají změny charakter tekoucího asfaltu a táhnou se do nekonečna.
Od školy a následně i v zaměstnáních se totiž více učíme psát, než dělat.
Krásným příkladem je plzeňský brownfield SVĚTOVAR, původně jeden z důvodů, proč se stalo město Plzeň, Evropským městem kultury. Tento původně krásný objekt měl být totiž zrekonstruován do podoby kulturního centra a vizualizace byly snad ještě působivější než ty na nové divadlo, které všechny byly zobrazeny v noci, aby nebyla vidět tristnost industriálního skeletu, který vynikne za dne.
A dnes, SVĚTOVAR je spíše SVĚTOPROVAREM, a jediné, co na něm můžete vidět, je zeď na které ještě pořád visí ona krásná vizualizace a hrdá slova o tom, co vše uděláme.
Projekt totiž vznikal, jako mnoho jiných, jen na papíře a to v duchu, čím více se toho napíše, tím více se toho stane (A NEBO NESTANE)
Projekt dále krásně zmapovala studie, kde na 35 stranách PhDr. Alexandra Brabcová k 17.květnu 2010 zpracovala pro zadavatele ÚKEP Plzeň, RNDr. Milana Svobodu jak krásné a dokonalé všechno bude. Nejvíce na celé studii a projektu KULTURNÍ TOVÁRNY SVĚTOVAR PLZEŇ mi připadá, že neobsahuje ani jednu fotografii z místa samotného a ani bych se nedivil, kdyby tvůrkyně, která spolu se zadavatelem má společné "Dr" v titulu požívaném u svého jména, na místě nikdy nebyla. Mohla by se totiž ušpinit.
Jen tak pro zajímavost jsem zkusil jméno autorky spolu s tituly nechat vyhledat na googlu a výsledek mne nepřekvapil u jejího jména totiž stojí následovné:
"Konzultantka v oblasti regionálního rozvoje, přípravy projektů pro strukturální fondy a rozvoje lidských zdrojů. Studovala na Filozofické fakultě UK v Praze. Absolvovala řadu mezinárodních stipendijních pobytů, např. Fulbright Scholar Program ve Washingtonu (1992). Působila mj. v Národní galerii v Praze (náměstkyně generálního ředitele 1991) a na Magistrátu hl.m.Prahy (vedoucí zahraničního oddělení a oddělení společenského protokolu v sekretariátu primátora, 1993-95, poradkyně primátora, 1996). Manažerka dvou systémových projektů v Nadaci Open Society Fund Praha (1997-2002). Otázkami projektové přípravy, vzdělávacích cyklů pro rozvoj lidských zdrojů a strategického plánování se zabývá od poloviny 90. let. Hlavní oblastí jejích aktivit je příprava strategických rozvojových dokumentů veřejné správy a organizací, příprava projektů pro strukturální fondy EU a vytváření konceptu společenské odpovědnosti firem. Její specializací je management kulturně historického dědictví."
U RNDr. MIlana Svobody je to jiná. Ten je vidět mimo jiné i v České Komoře Architektů a v jeho biografii prezentované tamtéž se můžeme mim jiné dočíst, že:
"Narodil se v roce 1962 v Podbořanech. Vystudoval ekologii a ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po studiu se věnoval plánování krajiny, krajinářské architektuře, územnímu plánování a strategickému plánování. V letech 1992 – 2007 působil v Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně, který od roku 2001 řídil. Zkušenosti z řízení městské organizace zúročil při vedení týmu Plzeň 2015 v době kandidatury města Plzně na titul EHMK 2015 a při ustavení společnosti Plzeň 2015. Je autorem a spoluautorem řady urbanistických a územně plánovacích dokumentů a projektů krajinářské architektury. Spolupracuje s Fakultou architektury ČVUT v Praze, je konzultantem výzkumného úkolu „Metodika zadávání územních plánů“. Publikoval řadu příspěvků v oblasti územního plánování a územního rozvoje."
Je zajímavé, že o Světovaru se nezmiňuje ani jeden. Druhou zajímavostí je, že studii projektu zadal architekt ne-architektovi. Proč? Možná proto, aby ono napsané, vypadalo co nejlépe. Nebo proto, že psaní jde filosofům a konzultantům lépe než architektům.
Ve školách nás učili a dodnes učí psát traktáty a jejich hodnocení nezáleží na obsahu, ale na délce a množství popsaného papíru a na základní škole a následně v manažerských pozicích i na množství vložených obrázků. Hodiny, dny a týdny píšeme o tom, jak se má péct chleba, ale ruce si od mouky ušpinit nechceme a nehodláme.
V továrnách na často každodenních meetingách trávíme čas rozborem předešlého dne a chybami, které se staly namísto toho, abychom šli a chybu odstranili.
Posloucháme politiky a je zcela jedno, jak se jmenují, oni totiž pozice obsadili a drží jenom díky délkám svých proslovů a statí a prohlášení, které nakonec nikdo neposlouchá a ani nečte a raději řekne ANO, jen když dostane další buchtu.
Všechny ty sliby a sázky, k nimž, se ten co je nesplní, nezná a považuje svá vlastní slova za lež, nepravdu, mediální bublinu a snahu hodit špínu na něj, či na ní, považujeme za kulturu a hrdě hlásáme se býti národem či městem kulturním a když ne na světové, tak na evropské úrovni.
Přestaňte psát, a v nekonečném monologu mluvit o tom, "kdybychom udělali" a začněte DĚLAT. Protože skutečnost, že řečí se nikdo nenají, brzy pochopí i ovce, které dnes s hlasitým ANO přikyvují každému slovu modro i černokabátníků, socialistů i demokratů, kteří mají jedno společné –
KORÝTKO KTERÉ SI UDRŽÍ, NEPŘESTANOU-LI MLUVIT O NIČEM.
