Mládeži nepřístupno

Při průzkumech archivy slov, jsem vždy a znovu fascinován svou cestou zpět, vždyť již tenkrát zachránit chtěl jsem svět, jen nikdo neposlouchal holobrádka, který místo balíčku bankovek, držel v ruce sny a energii několika sluncí

Pohledy na tvář a oči odvracející se stranou při střetu našich pohledů. 

Pohledy na tvář a oči zaměňující se na vlnění těl. 

Pohledy na tělo a vlny příboje probíhající nahoru a dolů. 

Síla měsíce nahrazena je silou myšlenky. 

Silná slova šeptaná do větru aby tak mohla být přinesena mým uším. 

Ruce pnoucí se jako růže po mém těle míříc tak ke světlu očí. 

Spojení v opojení a ani kapka drogy, snad jen ta, kterou nazýváme láskou. 

Sníh za okny zasypává stopy a vítr pomáhá mu v jejich zakrytí. Marně! Teplota tvých chodidel značí cestu a vůně dává mým slepým očím možnost viděti tě zase vedle mne. Budovat si vlastní domov, se zbořením toho starého. Zvonek na chodbě a spěšné kroky člověka čekajícího na hovor, a zase je to někdo jiný. Klepání na cizí dveře. 

A zítra další den, a dnes další noc bez tvého těla, proč jen. 

Nevybírám si místa, nevybírám si tváře, nevybírám si těla - Já vybírám si duše. Jsem ďáblem prodávajícím možnost žíti dle svých snů za jediný podpis, za jediné přikývnutí hlavy, za jediné slůvko ANO. 

Prsten zdobí prst a říká, nezapomeň. Na krku řetízek opakuje toto heslo s ozvěnou velehorských údolí. Dvě špice tohoto písmene připomínají mi vrcholy, jež spolu jsme překonali a světadíly a světy, které prošli jsme během jediné noci. 

Jsme spojenci krásných neřestí, či snad jsme neřestmi krásných spojenců. Jen jíti dál a blíž a pouze a stále zažívat to co nebylo by možné zažít jinde než ve snu. V krásném snu uzavírajícím za našimi dušemi bránu reality. 

A knihy přečtené během hodiny a minuty ubíhající jako písek po dně řeky a prostor posouvaný v oceánu vesmíru, či jen jediné písečné zrnko uváznuvší v těle lastury aby tak zroditi mohla se perla. 

Nebýt reklam na život, nabylo by snad života, hloupost, opatrnost nutná je dříve než začneme pomalu umírat na jednu ze smrtelných chorob našeho věku. Na hloupost, či na senilitu, na přemíru moci a nedostatek inteligence. 

Mrtvými býti lze, i když žijeme, ale proč raději nežít. 

Kolik toho možno je poznat, stačí jen udělat první krok směrem, který nám nebyl nikdy ukázán. 

Zapomeň na učení o třech prostorech, zapomeň na víru v jednoho boha, zapomeň na učení o jednom životě a jednom těle. Vydej se se mnou dál najíti to, co se nikdy neztratilo v zemi za zrcadlem. 

S příběhy plnými zádrhelů a indickými poustevníky žijícími zde mezi námi a dámy, dáti si partii dámy, či šachů či go, je to všechno možné, ano je, není přeci třeba báti se něčeho, co by nám mohlo ublížit, dříve než to skutečně zkusíme. Odmalička přeci zakoušíme nejdříve spálení a pak poznání, tak proč se toho bát ve věku starším. Snad straším, co já vím, ale cítím, že se mi vrací zase možnost říci něco víc, říci co cítím a proč žiji, zase budu moci odpovídat na své vlastní otázky dříve, nežli je vyslovím a tou poslední zůstane, kolik bude míti stránek tato kniha a kolik jich bude míti můj vlastní život, 

Přeci není jen rub a líc, ale mince se může zastavit i na hraně. 

Značí to snad nebezpečí? Či je to jen ukázka toho že lze jíti i jinudy. 

Hexagramy odpovídati mají na naše otázky, pouhé tři mince a řeknou více, než řekne kniha plná mouder a moudrých výroků předků našich předků. Opakujeme jako papoušci co bylo již řečeno a opičíme se po opicích. 

Nemusíme však jíst třikrát denně. To my jíme proto, že chceme. 

A stejně tak se milujeme, protože se máme rádi a ne z pouhého pudu o zachování rodu. Je tomu tak. Naše pilulky umožní nám milovati se desetkrát za den a jednou až budeme staří, budeme vzpomínat na tu dobu vlhkých těl a jazyků linoucích se po kůži a jazyků ochutnávajících vše co skryto je uvnitř těla a průniky dvou těl které jsou jejich spojením pevným tak že nelze je odtrhnout a cesty za poznáním a mezihvězdné prostory plné našeho dechu a náš dech plný hvězd stejně jako oči zachycující vše do naší paměti. A tvoje vůně a horká voda stékající po zádech a končící v klíně aby mohla být jako gejzír vystříknuta vzhůru, kde změní se v oblak páry. 

Pěna sprchového gelu není pěnou u úst tvořící se z vyčerpání, je pouhým oblakem spojujícím naše těla v pevný svazek. A jazyk ochutnávající tvůj klín, aby mohl pak předat jeho sladkost tvým vlastním rtům, které nikdy neměly to štěstí ochutnat jeho krásu. 

Tvé oči jsou safíry, planinou uprostřed lesa, na níž rostou mladé stromky, a ty dáváš jim do vínku milování.