Dnes (v sobotu 21.5.3016) jsem se na pozvání, mohl účastnit přípravy 20. ročníku soutěže Dívka roku organizované v Plzni. Účast nebyla v žádném případě bezmyšlenkovitá, naopak, byl jsem požádán, abych dívky zapojil
do tvorby světa bez odpadu.
Bylo tam dvanáct finalistek, jako měsíců v roce a na celou vloženou disciplínu, dostali jsme 30 minut, které se nakonec rozrostly do trojnásobku.
Na začátku bych však měl uvést, že na akci mne pozvala moudrá, pardon ŽIVÁ VELRYBA. Ano, přesně ta velryba, kterou zná většina Plzeňáků a obyvatel města kultury a nejenom jeho. Živou Velrybu totiž znají i mimo republiku a například v Amsterdamu a to díky speciální ceně v prestižní soutěži plachetnic, akci SAIL AMSTERODAM
Věřím, že se mnoho čtenářů, v souvislostech již úplně ztratilo a neví, co to vše má co do činění se soutěží DÍVKA ROKU a navíc Světem bez odpadu.
Spojení je však poměrně prosté.
Živá Velryba je vyrobena z přebytků plastů a průmyslové výroby a její menší sestřička, pohybující se na střeše vlastního vozidla (což z ní opět činí unikát), je vyrobena z PET lahví. A když se její autoři dozvěděli o snaze vytvořit svět bez odpadu, kterou žiji každým dnem, přišli na návštěvu do jediné kanceláře v republice, vybavené výhradně produkty, které na cestě ke světu bez odpadu vznikají.
A tak jsem byl požádán, abych se do talentové části soutěže MISS JUNIOR účastnil a vložil do ní některé z přebytků výroby, které jsme získali od našich klientů.
Soutěže krásy nesleduji, přestože jsem otcem krásné a nadané dcery. Ona mne častěji žádá o společné aktivity sportovní, než o ty společensko-kulturní. Měl jsem proto zkreslenou představu, že se setkám s tuctem namyšlených, namalovaných slečen, pro které představa dotyku materiálu bez loga GUCCI, DOLCE GABANA či VERSACE, bude utrpením, stejně jako výzva k fyzické práci.
O to větší bylo mé překvapení, když jsem na místě potkal dvanáct krásných lidí, kteří se nebojí toho, že se ušpiní a hlavně, kteří se pokusí v krátkém časovém limitu udělat z "odpadu" - "výrobek", resp. abych byl přesný, udělat výrobek z přebytků jiné výroby, která původně s finálním výtvorem nemá co do činění.
A abychom nenechali Živou Velrybu samotnou, téma bylo moře, mořská fauna a flora.
Žádný internet, žádná nápověda, žádné předpřipravené vzory, vše jen a pouze čistá kreativita a improvizace. Jediné co připomínalo moře, bylo slunce, které se to sobotní odpoledne, nás všechny objímalo svými paprsky.
Jistě by to mnohem lépe vyjádřil herec, básník a malíř, pan Tomáš Šolc, který se zastavil na slovíčko. Věřím, že mi jeho slova nezůstanou skryta, protože jsme v družném hovoru zjistili, že naše řeč je společnou řečí srdce, v níž věk nehraje roli.
Důvodem k tomuto příspěvku však není samotná účast, ale skutečnost, že jsem si potvrdil, že vytvářet svět bez odpadu dokáže každý. Každý, kdo se nebojí si ušpinit ruce a ohnout záda a jde mu to i bez sociálních sítí, internetu, mobilu, jen vlastní kreativitou a to byla ta největší odměna.
Jen pro zajímavost bych rád řekl, že největší z výrobků - rejnok, měl rozpětí ploutví přes dva a půl metru a byl neuvěřitelně krásný.
Věřím, že si dívky odnesou z účasti mnohem více, než jen zkušenost „s krásou“ a soutěžemi v nichž se tato hodnotí jako hlavní kritérium. Věřím, že si odnesou vzpomínku na to, že jejich vlastní kreativita může pro svět znamenat mnohem více, než jen mrknutí oka ozdobeného dlouhými řasami.
Svět bez odpadu bude jejich světem a proto po této zkušenosti věřím, že bude realitou a nejen tou virtuální.
Na závěr ještě link na fotogalerie ze soutěžního dne na sociální síti FACEBOOK
