Maňásky, marionety a další politické loutky

Můj pohled na politiku a politiky, ať už konkrétní, či obecně, jsem deklaroval již v mnoha příspěvcích a přesto, že se zabývám důležitějšími věcmi, bohužel jsem nucen, vnímat i ji a to často v pohledu zpátečníka a brzdy rozvoje

Na dnešní příspěvek mne přivedl denní tisk. Konkrétně se jednalo o periodikum iHNED, kde vyšel poslední školní den roku článek s názvem "Zprivatizovaný prezident: Zmapovali jsme, jak funguje Zemanův dvůr na Hradě a kdo umí vrtět hlavou státu"

Článek vyšel z klávesnice pana Václava Dolejšího, dlouholetého redaktora a šéfredaktora Domácí rubriky iDNES, odkud odešel krátce po převzetí tohoto media budoucím (tedy současným) minstrem financí. Pan redaktor přešel pod vlajku jiného periodika a tím i jiného pána, protože i iHNED je periodikem soukromým, pouze patřícím do stáje jiného tuzemského miliardáře.

Článek si ti, kdo si nepředplatili iHNED, nepřečtou celý, ale jeho obsah je dobře pochopitelný i z části otevřené a přístupné nám ostatním. Je tam je totiž vidět, že tuzemský prezident je jen nastrčenou figurkou a ne jeho přímost, moudrost, či profesní praxe byla důvodem jeho zvolení, tím byl to pravý opak.

Lidé, kteří manipulují s ním, stejně jako s ostatními politiky, totiž nepotřebují charakterní vůdce, ale bezcharakterní postavy, s nimiž lze otáčet libovolně rychle a přesto se jim hlava nezatočí, a neztratí směr, žádný totiž nemají.

Lidé do politiky vstupují čím dál častěji s cílem ZÍSKAT, ne pro všechny (to jen na předvolebních plakátech a v předvolebních slibech), ale PRO SEBE, co nejvíce, v co nejkratší době. V principu to znamená, že všichni se dají koupit, záleží jen na ceně, kterou si stanoví.

Stejně jako v minulosti pak platí, že kulaté razítko, tvář a funkce mají svou cenu a ceníky, stejně jako účty na které se váží, jsou tajné, resp. neveřejné.

Pro miliardáře a lidi s příjmy milionkrát převyšujícími základní příjem, jsou to jen kapičky, které je nutno odkapávat ze stále se navyšujících zdrojů na suchou nataženou dlaň, stále lačnou nabídnout odměnu za tuto politickou manu ke slíznutí.

Z výše uvedených slov se zdá, že loutkaří na pozadí, a s nimi i politici nemají nikoho, kdo by je mohl ohrozit. Nemluvím, zde o panu Šlachtovi, či po 16 letech odstupujícím muži velkého saka a špatného vkusu, mluvím o lidech, kteří jsou pro mnohé neviditelní. Jejich neviditelnost totiž spočívá v absenci zájmu mít víc.

Často to jsou lidé, kteří žijí na pokraji životního minima a i přesto se aktivně účastní života ve svém městě, kraji, ale i republice. Můžete je vidět v lese, či u řeky sbírat kovový odpad, aby bylo na varhany v kostele, kde byli křtěni. Či jsou to lidé, jejichž pracovní den není prokládán dvouhodinovými obchodními obědy ve vybraných restauracích, ale raději svou padesátikorunou přispějí namísto oběda prodavači Nového Prostoru. Jsou to lidé, kteří se nebojí ze sebe udělat blázny, protože jejich bláznovství dokáže rozesmát dětské tváře a do hlaviček nesoucích smějící se tváře dát myšlenku na to, že odpad nemusí vzniknout, když mu to nedovolíme.

Jsem rád, že mezi tyto blázny patřím. Podívám-li se na své prvotní texty, publikované do vlastního šuplíku již před 30 lety vím, že jsem jím vždy byl. Jen na dlouhých 25 let jsem dokazoval v prostředí obchodu, průmyslu a logistiky, že zvládnu nejen přežít, ale i být tím nejlepším v prostředí, v němž jsem se ocitl.

Každý máme na vybranou. Můžeme být bohatými politiky a lidmi jejichž páteř tvoří srolované bankovky nul a jedniček, nebo můžeme být lidmi, kteří dokáží změnit svět.

Já si vybral to druhé a ve světě bez odpadu a plýtvání budou loutky a loutkaři, tak jako tomu bylo v minulosti, sloužit pobavení dětí, ne ničení dospělých a světa, který nechává nás trpělivě, žít i bez toho, aby za to něco chtěl.

P.S. na závěr je maličkost, ze stejného periodika, z něhož jsme čerpali na začátku. Za stav, který je popisován pod tímto linkem, totiž z velké části mohou právě politické loutky, pro které zvyšující a zrychlující se plýtvání, je zdrojem zvyšujícího a zrychlujícího se příjmu.