Mami, když zase budou povodně?

Otázku v názvu máme spojenou spíše se strachem a obavami, než se něčím pozitivním a přesto, po tisíciletí se lidé usídlovali v místech, kde slovo povodeň nebylo sprosté, ale bylo součástí života, často nesoucího úrodnou půdu

Až v posledním století, či dvou, se vše změnilo. Povodeň se zařadila mezi katastrofy a úkolem bylo, zkrotit přírodu, aby se tak nedělo.

Stejně jako u jiných pokusů, se však člověku ona pozice krotitele nedaří a tak namísto menších pohrom, přináší povodně pohromy větší. Namísto toho, aby koryta řek odlévala část své vláhy do půdy kolem, jsou svedena do betonových dálnic, které se drží hesla, ANI KAPKU, NAZDAR!

Kolem řek, v místech s neopakovatelnou atmosférou, vznikají mrtvé zóny, kde výstavba je zakázána a to bez ohledu na skutečnost, že případné riziko nesl by si sám majitel, protože by ho žádná pojišťovna proti poškození vodou nepojistila.

Ovšem ne všude se dívají na krajinu a její možnosti stejně a ne všude chtějí lidé míti řeku, kterou často tak milují, vzdálenou od domu několik set metrů, aby - kdyby.

Protože řeka, byla i nedílnou součástí mého dětství, majíce na břehu Berounky chatu vystavěnou krátce po první světové válce, mým pradědečkem a ještě před dekádou vlastněnou naší rodinou a fakt, že v současné době žiji ve městě pěti řek, není mi myšlenka soužití s řekou, či dokonce na řece, vůbec cizí.

Bohužel hausboty v centru Plzně nevidíte, a místa, kde by mohl stát případný dům na břehu, jsou chráněna právě oním zaříkadlem povodňové zóny. Právě proto se snažím najít ve světě inspiraci, která by to prokletí zlomila a pomohla tak nejenom mně, ale hlavně dalším, k návratu do míst, která mohou odbourat stres každodenní honby za prostředky k životu.

Takový projekt jsem objevil v minulých dnech ve Velké Británii a není, na  rozdíl od jiných, jen na papíře, či v podobě modelu, ale ten dům stojí. Je první DOMEM OBOJŽIVELNÍKEM v UK a stojí zato.

Na rozdíl od zmiňovaných hausbotů, nestojí na vodě. Stojí na souši. Jeho obojživelnost se objeví až v okamžiku, kdy se voda rozhodne vystoupit z koryta, pak se tento dům nechá prostě zaplavit, resp. nechá si zaplavit speciálně upravené základy, která začnou pracovat jako plavební komory známé již více než 200 let, a voda celý dům zvedne nad jeho běžnou úroveň. 

Po povodni, pak celý dům opět klesne zpět.

Jak vše funguje, se můžete podívat, případně si poslechnout, z úst jednoho z ředitelů a dalších pracovníků studia a společnosti, která tento typ domu nejen navrhla, ale i realizovala.

Jen pro zajímavost je třeba dodat, že dům stojí nejen v povodňové zóně 3B s největší pravděpodobností rizika povodní (v tomto případě regulovaných), ale dokonce i v chráněné oblasti.

Jak můžete vidět sami na stránkách studia, nejedná se o žádnou zapšklou stavbu, ale o krásný kus profesionálně odvedené práce s geniálním, celoskleněným průčelím, které umožňuje nerušený pohled na řeku samotnou.

V době napsání článku jsem studio oslovil s dodatečnými dotazy, tak doufám, že ve zbylých 14 dnech do vydání článku, budu moci doplnit i další informace, které jistě budou zajímat nejen mne samotného

S ohledem na skutečnost, že povodeň by v tomto případě byla zajímavá změna, se jistě nedivíte, ani zvolenému názvu dnešního blogu.

Jako obvykle se však nebudu věnovat jen tomuto jednomu tématu, ale přidám ještě druhé, které začnu otázkou. 

Co byste říkali domu za 500.000,-Kč?

Zkusím predikovat odpovědi:

1. To bych si nechal líbit
2. Místo naší garsonky co stála dvakrát víc, do toho jdu.
3. No jo to bude barabizna.

Předpokládám, že rozsah odpovědí bude podstatně širší, ale ty tři, které jsme vybral, by mohly být jejich průřezem.

Projekt s názvem "20K HOUSE", čili v češtině a korunách "Dům za 500.000,-Kč", byl ideově zahájen již před 11 lety, v roce 2005 ve spojených státech. Stálo za ním RURAL STUDIO, které je součástí AUBURN UNIVERSITY. V průběhu let došlo ještě k upřesnění, že 3/5 nákladů jsou na materiál a 2/5 jsou cenou práce a ziskem.

Je fascinující, že již v roce 2005, tedy v prvním roce projektu, byly postaveny 2 domy splňující tato kritéria a v průběhu let to je více než 20 postavených prototypů a více než stovka realizací.

Fascinující je, že se již od druhého ročníku nejedná jen o domy pro bydlení, ale i komunitní prostory, stáje, koncertní haly a další projekty, kterým je společné právě ono kritérium 20K, celkových nákladů.

Na celém projektu je však zajímavých více věcí, srovnám-li jej s projekty z tuzemska.

Tu první je otevřenost projektu všem, kteří mají zájem se ho účastnit a to nejenom těm kdo nápady a intenci vkládají, ale i těm, kdož pak chtějí nápady realizovat. Nejen studenti tak mají možnost, již během studia, nejen dům naprojektovat, ale i vlastníma rukama postavit a to je to, co mi v tuzemsku chybí.

Tou druhou je efektivita a výdrž, se kterou je práce realizována

Tou třetí skutečnost, že se účastní všechny věkové skupiny a pomáhající si, tu chybějící silou, tu chybějícími znalostmi a společnou činností, tyto doplňují

Čtvrtou je fakt, že jeden koncept může mít desítky tváří, což ukazuje i prvotní dům, nyní již ve verzi Sedmnáct.

Pátou a poslední, že profit je součástí pevného cenového rámce, což iniciuje pozitivní kreativitu, snahu neplýtvat a samozřejmě spolupráci a s ní související dělení generovaného zisku.

Protože toto nejsou poslední z urbanistických projektů, kterým se budu v tomto roce věnovat, věřím, že se podaří, podobně úspěšný projekt s dlouhodobým trváním realizovat i v tuzemsku, kde se stále "levným domem" nazývá stavba s cenovkou převyšující dvojnásobek indikované částky.

P.S. Na závěr jen připomenutí, že snaha využít smysluplně prázdné prostory je právem odměněna.

P.P.S. přemýšlí se v tuzemsku někdy o tom, že povodeň by mohla pomáhat, jako v minulosti? Jestli ne, možná stojí za to přečíst si o projektu z Dánska, který plánuje park, jenž bude pravidelně a cíleně zaplavován.